Článek
Lucie Vondráčková svůj život dělí na „před dětmi a po dětech“. „Asi to má víc žen, že se jim po čtyřicítce uleví. Neřešíte, jak vypadáte, jestli budete pořád mladá a krásná. Nezůstáváte na místech, kde vám není dobře, a je vám jedno, co si budou říkat, až odejdete.“
A podobně to má i s přístupem k novinářům: „Nedávno se mě nějaká redaktorka ptala zase na partnera, což jsou otázky, které mě vůbec nezajímají. A já na to řekla: Ptejte se dvacetiletých holek, ty to zajímá! Já mám skoro dospělé děti, mě už nechte bejt,“ říká s úlevou.
Co Lucie Vondráčková v Bublinách prozradila
- Jaké to bylo začínat v době, kdy ještě nebyl bulvár, a jak jí vyhovuje rychlé tempo dnešní doby?
- Proč musela obhajovat své obočí a jakou radu ohledně hejtů dostala od rodičů?
- Co odpověděla synovi, když jí před lety řekl, že by měla zůstat doma a starat se o domácnost?
- Jakou diplomatickou odpověď zvolila, když ji nutili pít panáky?
- Proč má pocit, že žijeme v nejlepší možné době, ale generaci mužů třicátníků nazývá ztracenou a vůbec jí nezávidí?
Podcast Bubliny s Lucií Vondráčkovou o krásném životě po čtyřicítceFoto: Proženy.cz
Po čtyřicítce přišla úleva
Lucie Vondráčková má za sebou obrovský kus práce a množství krásných projektů – a některé mají v jejím srdci speciální místo. Například muzikál Excalibur, který jí přinesl mimo jiné nádherné přátelské vztahy, které trvají dodnes. Nebo nyní představení Hedy! – komedie inspirovaná hvězdnou Hedy Lamarr: „Fascinuje mě! Moc jsem o ní nevěděla, je posmutněle ve stínu. Nebrala Hollywood příliš vážně, nechyběl jí sarkastický pohled na život a na všech šest manželů. Moc ráda bych se s ní setkala, v něčem ji po té čtyřicítce víc chápu.“
Jak být dobrý rodič a neztratit samu sebe?
Na divadle má role hluboké a dramatické od začátku, nyní se to propisuje i „do kamery“, její postava Soni v seriálu Ulice je toho příkladem. Lucie Vondráčková o ní mluví s nadšením a je vděčná, že roli napotřetí neodmítla. „Nikdy jsem nedělala denní seriál a nevěděla jsem, co očekávat. Měla jsem malé děti, musela jsem si vyřešit vnitřní boj, zda budu stále máma na plný úvazek, nebo se posunu zpátky do pracovního procesu,“ vysvětluje.
Hledání balancu mezi tím, jak být dobrý rodič a neztratit ani samu sebe, je podle ní téma většiny žen. „Často se po nás chce všechno a my to prostě zvládáme,“ říká.
Zabíjet sny by mělo být trestné
Jak přistupuje k výchově svých dvou synů? „Naučila jsem se říkat svým klukům, že nemusím mít vždycky pravdu. Naše autorita není neomylná a děti to musí vědět. Pak budou vaši parťáci a ne pidižvíci, kteří vás musí poslouchat na slovo. Ano, musí mít hranice, v tom jsem docela striktní, ale zároveň se snažím přiznat chybu, nebazírovat na kravinách a vnímat, když dítě něco dělá, počkat, až to dodělá.“
Co považuje za trestné? „Zabíjet sny a úsměvy! Hřích je, když někdo přijde a zkazí vám radost – z čehokoli. I proto jsem nešla do poroty talentové soutěže: jaké právo mám vzít radost někomu, kdo rád zpívá?“
