Článek
Tomáš Šebek je jeden z nejznámějších českých lékařů, nicméně odmítá stát na piedestalu a být obdivovaný. Pro něj je motorem makat na sobě a zaměřovat se na to, co v životě podělal. A že toho prý nebylo málo. Je k sobě drsně upřímný, a když jsem byla na jedné z jeho přednášek, nazval se kreténem desetkrát – a pak jsem to přestala počítat.
Jeho dětství nebylo idylické: otec násilník a matka alkoholička. Jeho to přirozeně ovlivnilo, ale rozhodl se to změnit. A pomohla mu v tom mimo jiné i drsná zpověď v knize Objektivní nález.
Co Tomáš Šebek v Bublinách prozradil
- Mluví o tom, že dělal chyby a průsery. Jaká je zpětná vazba od mužů? „Tomáši, jsem stejný kretén jako vy!“
- Proč je na sebe až přehnaně přísný a nechválí se? „Přestal bych v úsilí, je to naopak motor!“
- Někdy má na sobě až 17 zařízení, která měří různé tělesné funkce. Co za tím je?
- Jak dělat medicínu jinak? Důležitý je partnerský vztah s pacientem, prevence, digitalizace a financování.
- Kterému politikovi by nechal ve středu večer hlídat své děti? „Já jsem strašně pyšný na našeho prezidenta.“
- Proč by chtěl defrustrovat společnost (a proč je to důležité před volbami)? „Nejít volit znamená, že nám někdo může podělat život: Nevolte blbě!“
- Co je cílem projektů Ulékaře.cz a Ministr zdraví, za kterými stojí? Jak by rád zefektivnil zdravotnictví a pomocí digitální longevity nám prodloužil život o pět let?
Hostem Katky Osičkové byl tentokrát známý lékař Tomáš ŠebekFoto: Proženy.cz
Proč se tak bojíme chyb?
Jedním z důvodů, proč napsal knihu Objektivní nález a popsal, co všechno v životě podělal, je skutečnost, že se bojíme chyb. „Místo abych řezal do ostatních, jsem rozřezal sám sebe, šel jsem až do histologie,“ říká a dodává, že s chybou u nás moc pracovat neumíme, případně ji ukazujeme na ostatních.
Proč měl potřebu prát špinavé prádlo na veřejnosti? Byl to sociální pokus a splnil účel, protože tím otevřel diskusi. Lidé se uvolňují, začínají spolu mluvit. Mluvit o chybách je podle něj jedna z cest k odolnosti! „Říkám, že padesát let jsem dělal bordel, abych ho po sobě dalších padesát let uklízel a skončil na nulovém skóre. Ještě před třemi lety jsem měl pocit, že jsem stroj na zkázu, ale než abych spáchal skutečnou sebevraždu, vrhnul jsem se na tu mediální,“ směje se.
Musel přepsat vzorce z dětství
Tomáš Šebek se netají tím, že jeho dětství bylo poměrně drsné. Ale i tak říká, že ač podělaného bylo ze strany rodičů dost, uměli vytvořit i hezké chvíle. Bezstarostně se cítil s mladším bráchou, v indiánském světě, který si vytvořili. Byl to svět bezpečný, kde nelítaly facky. V 19 se sám stal rodičem a uvědomil si, že musí přepsat vzorce z dětství. „Poprvé jsem šel k psychologovi ve 42, abych si začal rovnat vztahy s rodiči. To se nepovedlo, ale hledal jsem systém, chtěl jsem se vědomě změnit a nepřenášet kód na další generaci.“
Jeho rodina má k sobě blízko a mimo jiné všichni s důvěrou sdílejí svoji polohu. On s manželkou tak třeba vědí, kdo je v Japonsku a kdo na severním pólu. „Je to forma důvěry a víme o sobě. Ale v knížce píšu i o tom, že tahle tečka značící lokaci odhalila kdysi mou nevěru.“
