Článek
Novinářka, moderátorka a spisovatelka Barbora Černošková o sobě říká, že je všude zdejší. „Dřív jsem měla pocit, že mám mít jedno místo, kam budu zapadat, ale mně by to přišlo líto. Jsem jako desetibojař: v ničem nejsem nejlepší, ale dohromady to je docela slušný,“ vysvětluje s úsměvem. A vy ji můžete vidět v pořadu Sama doma nebo v podcastu Ženské podání, přečíst si její knihu rozhovorů Na svém místě nebo ji potkat v rámci běhu se Žlutou stužkou (Yellow Ribbon).
Co pochopila, když se jí přišel představit hejter, proč by lidé ve výkonu trestu měli dostat druhou šanci a za co si s manželem děkují?
Co Bára Černošková v Bublinách prozradila?
- Kdo byl její idol? Postava z komiksu nebo rázná policajtka s božím účesem?
- Proč se její kniha osmi rozhovorů, které ukazují, že ženy se mohou prosadit v jakékoliv profesi, jmenuje Na svém místě a ne V mužském světě?
- Jaké byly její myšlenky, když se ve světě akvabel začali prosazovat muži?
Bára Černošková v podcastu Bubliny vzpomínala nejen na začátky ve sportovních redakcích, kdy jí bylo naznačeno, že by měla vědět, kde je její místoFoto: Proženy.cz
Sportovní novinařina jako maskulinní prostředí
Během dvaceti let, co se sportovní novinařině věnuje, se obor i společnost posunuly. „Dnes nikdo neřekne, že ženská nepojede na fotbal, máme hokejové reportérky i komentátorky. Ženské hlasy slyšet jsou. Ale stále je to maskulinní prostředí, kam se musíte ‚etablovat‘,“ říká Bára a vzpomíná na těžké momenty, kdy jí chodily i ošklivé hejty.
„V sedmém měsíci těhotenství jsem se dozvěděla, že jsem tlustá, hnusná a nemám vylézat na obrazovku. Pak byl den otevřených dveří a ten člověk se přišel představit. Pochopila jsem, že jsem si nechala ničit život od někoho, kdo má špinavé boty, špatně střiženou košili, nemá umyté vlasy a má špinavé nehty. ‚To teda nejsi úplně chytrá,‘ říkala jsem si tehdy.“
S manželem jsme parťáci a denně si děkujeme
Manželem Báry Černoškové je bývalý profesionální basketbalista Jiří Černošek, mají spolu tři děti. „Poznala jsem ho jako sportovní moderátorka při rozhovoru, což je hrozné klišé. Můj muž je výjimečný člověk a zvládne vše, co já, děti jsou s ním absolutně v bezpečí. Věděla jsem, že tak to bude i v případě olympijských her, které jsem moderovala v Rusku a Paříži,“ vypráví.
Čeká za to její muž uznání? „My ho čekáme oba. Skvěle uvařím, je doma krásně uklizeno? To nemůže projít bez povšimnutí. A neprojde ani to, že se postará on. Jsme spolu dlouho a poučeni z předchozích nezdarů, kdy to nebylo vždy růžové, víme, že je nutné toho druhého chválit a děkovat mu. Dělám to každý den a on taky,“ vysvětluje s tím, že chtějí ukazovat rovnocenné partnerství i svým dětem.
Zneužití pozice síly ve sportu
„Kope“ za ženy ve sportu, otvírá i témata duševního zdraví a sexuálního násilí. „Jít po srsti a říkat jen hezké věci? Gratulky, je to taky cesta! Ale mně přijde, že je důležité upozorňovat i na temnější věci. Sport není jen o výsledcích, ale i tom, co se skrývá za nimi.“
Problém jsou podle ní lidé, které chtějí zneužívat svého postavení a moci. „Dospělý dokáže postupně zmanipulovat mladého člověka tak, že narušuje a posouvá jeho hranice, oběť najednou vůbec nechápe, v jaké situaci se ocitla,“ vysvětluje. „Ale na férovku: to prostředí tyto potíže zkrátka má. Když jsem chystala díl o sexuálním násilí ve sportu, byla jsem překvapená, kolik lidí na mě útočilo. Proběhly půlnoční telefonáty, výhrůžky o zničené pověsti apod.“
Druhá šance pro lidi ve výkonu trestu
Jako ambasadorka komunity Yellow Ribbon se snaží, aby se změnil přístup společnosti k lidem ve výkonu trestu. „Nikdo se nerodí jako vrah. Když vás jako dítě přivazují k topení, může z vás vyrůst člověk bez respektu k životu.“
V České republice je 20 tisíc vězňů a jenom asi 56 jich je zavřených na doživotí. „Všichni ostatní se mezi nás vrátí,“ uvádí a říká, že ji naplňuje nadějí, když vidí, jak si vězni, kterým se dostalo například hloubkové terapie, začnou uvědomovat, že koloběh trestných činností nikam nevede a je dobré to rozetnout.
