Až 80 procent žen, které čelily sexuálnímu napadení, se dokázalo ubránit, říká Pavel Houdek z Moderní sebeobrany

Když se řekne kurz sebeobrany, představíte si dost pravděpodobně tělocvičnu, kde se budete učit, jak nejlépe zvládnout útok a zpacifikovat násilníka. Pavel Houdek takových kurzů pár absolvoval a rozhodl se, že to chce dělat jinak. Že nechce trénovat chvaty, ale učit nastavovat hranice a bránit se tomu, aby vás někdo vůbec jako oběť vnímal. Je spoluzakladatelem Moderní sebeobrany a v podcastu Bubliny zbořil mnohá tabu!

Pavel Houdek říká, že sebeobrana začíná u našich hranic a jejich pochopení, u schopnosti hájit se slovem, gestem a asertivitou. „Dáte najevo, že nejste vhodný terč a nenecháte si to líbit. Cílem je, abyste nemuseli podstoupit fyzickou konfrontaci…“

Proč se u nás tak často řeší, že napadená měla krátkou sukni a neměla chodit ve tři ráno do parku? „To je samozřejmě špatně, za násilí nikdy nemůže terč napadení, ale pachatel.“ Je podle něj třeba zdůraznit, že „násilí ve tři ráno v parku se moc neděje, není to typická situace, tou je spíš to, že půjdete s někým na večírku do pokoje a on zatarasí dveře.“

Ve filmech často maskovaný útočník číhá někde ukrytý, ale skutečnost je jiná. „Víme, že v případě sexualizovaného násilí 80 procent pachatelů svůj terč dobře zná: je to učitel, trenér, vedoucí kroužku, partner. 15 procent jsou lidé, které známe situačně, například kamarád z večírku. A jen 5 procent zbývá na napadení od člověka, kterého neznám.“

Druhý mýtus je, že žena se muži nikdy neubrání. „Data ukazují, že 80 procent žen, které byly obětí napadení se sexuálním podtextem a rozhodly se bránit, se ubránilo: utekly, křičely, volaly o pomoc. A ubránilo se i 60 procent těch, které se bránily fyzicky,“ vysvětluje Pavel Houdek a udává další šokující údaj: ženy, které se rozhodly raději nebránit, ve skutečnosti kromě toho, že byly skutečně znásilněné, mají až osmkrát větší míru těžkých zranění. Když se nebudete bránit, je větší šance, že skončíte výrazně hůř, než když se bránit budete. „Pachatel totiž ví, že může. Ale když mu to děláte těžší, nemá zájem dělat toho víc!“

Jako kriminolog, tedy sociolog přes kriminální činy, by Pavel Houdek rád vzal co nejvíc práce kriminalistům - ideální by bylo, aby docházelo k co nejmenšímu počtu napadení. Pravda je taková, že Česká republika je sice asi 6. nebo 7. nejbezpečnější země na světě (nešlápnete u nás na minu apod.), ale co se týče drobné kriminality, jsme na tom v rámci střední Evropy zdaleka nejhůř. „Co se ale mění, je ochota lidí sexualizované násilí oznamovat.“

Existují studie, které říkají, že průměrný věk, kdy se žena setká s nějakou formou sexualizovaného obtěžování, je 12 let. To není dobrá zpráva! „Děti se musí přiměřenou formou dozvědět, co jim hrozí, kdo jsou pachatelé a jak poznat, že se násilí děje. Měly by znát rizika a postupy.“

Nechme dětem dětství. Kdo odhalí skryté násilí na dětech?>>>

Jak děti připravovat a zároveň v nich nevyvolávat strach? „Dítě je statisticky zcela jistě v mnohem větším bezpečí po cestě z kroužku než na kroužku samotném. Mnohem pravděpodobnější je, že mu někdo ublíží tam.“

Moderní sebeobrana řeší i domácí násilí. Proč je tak těžké od násilníka odejít?