Článek
Moderátorka, modelka a ředitelka spolku Dobrý skutek Lucie Křížková je žena, jejíž pokora a dobrá nálada jsou velmi nakažlivé. V podcastu Bubliny mluvila o tom, jak vzpomíná na soutěž krásy, kterou vyhrála, co jí do života dal sport a zda je možné najít si pozitiva na tom, když váš partner stráví měsíce ve výkonu trestu.
Co Lucie Křížková prozradila v Bublinách
- Čím ji oslovil spolek Dobrý skutek, se kterým spolupracuje již 16 let a je jeho ředitelkou?
- S jakými nafouknutými bublinami se potýká? S falešnými články, které popisují, jak zázračně zbohatla, a lákají lidi, aby „zainvestovala“ jako ona.
- Jaké maličkosti manželovi odpustí, protože jsou spolu málo?
- Co nejvíc trápí rodiny, které mají blízkého ve vězení, a jak lze pomoct?

Lucie Křížková byla milým hostem podcastu Bubliny. V rozhovoru prozradila, jaké nafouknuté bubliny ji trápí i co ji nejvíc překvapilo během manželova pobytu ve vězeníFoto: Proženy.cz
Čtyřicítka je spokojené období
Když v roce 2003 vyhrála Miss České republiky, měla ideální míry, oblíbeným jídlem byly ovocné knedlíky, ráda pila hruškový džus a jejím idolem byl Bruce Willis. „Dnes bych na první místo dala pivo a z jídel mám ráda sushi a dobrý steak. Bruce Willis je pro mě ve svých filmech dodnes charismatický muž,“ říká Lucie. Čtyřicítka jí prý přinesla uvědomění si, jak hezky se má. „Dřív se člověk pořád za něčím hnal, měl pocit, že má málo peněz, málo práce, málo času vycestovat. Ale vždyť my se máme krásně: máme zdravé děti, spoustu přátel a máme kde bydlet. Asi jsem slevila ze svých snů.“
Návštěvy za mřížemi
Bývala zvyklá, že manžel, jachtař David Křížek, bývá doma méně, ale když byl skoro dva roky ve výkonu trestu, chyběla jí jeho přítomnost i fyzický kontakt. „Viděli jsme se jednou za měsíc na tři hodiny.“ Co ji na vězení překvapilo? „Jednou za půl roku můžete poslat balík, a protože manželovi chyběly vitamíny a zdravé tuky, poslala jsem mu oříšky. Oni mu je zakázali, ale spoluvězni povolili balík tabáku…“
Těžké byly i návštěvy ve vězení, kdy nemohla s dětmi ani projít kontrolou a přes detektory. „Čtyřletá dcerka mohla naštěstí jít s bráškou, ale šli sami za mříže beze mě… Chtěly udržovat kontakt s tátou, ale je to pro děti obrovský stres, toho prostředí se bály.“
S manželem náročné období zvládli. „Co je naše síla? David si uvědomil, že má ve mně člověka, který ho jen tak neodstrčí, vydržela jsem. A já jsem si uvědomila, že ho to nepoložilo a zabojoval. Měla jsem o něj strach…“







