Článek
Herečce Mahuleně Bočanové je 59 let. To je věk, kdy už mají ženy dospělé děti. Netrápí je probdělé noci kvůli plačícímu dítěti, neshánějí hlídání jen, aby si mohly zajít ke kadeřnici, konečně se mohou věnovat také trochu sobě.
I Bočanová má dospělou dceru, její Márince bude 25, ale kvůli autismu je na úrovni pětiletého dítěte. Herečka tak pořád ví, jaké to je mít pořád oči na stopkách, být ve střehu a leckdy se v noci ani nevyspat. Naposledy třeba kvůli plyšové vose, oblíbené hračce Márinky, která se ale ztratila…
Unavená, ale s úsměvem
Jeden z posledních příspěvků Mahuleny Bočanové vám opět vykouzlí úsměv na tváři, ale také ve vás vyvolá jakýsi pocit obdivu k ženě, které život dost naložil, ale ona se rozhodla se z toho takzvaně nepo*at. „Tak kvůli tomuhle dneska moje dcera usnula ve čtvrt na pět ráno,“ říká hned na začátku příspěvku Bočanová a v ruce drží malou plyšovou vosu. Že říká ryzí pravdu, je zjevné. Tak, jak je u ní zvykem, na sítích si na nic nehraje, takže i tady je nenalíčená, rozcuchaná, unavená, ale opravdová.
A i když by mohla lamentovat, jak těžký má osud, ona k tomu opět přistupuje s humorem sobě vlastním. „Budila se po dvaceti minutách s tím, kde je sova…já vím, je to vosa, ale u nás je to sova. A tenhle kretén mi ji teď odněkud přines, ukradl ji Márince,“ označila s protočenými panenkami viníka celé lapálie, kterým je její roční pes Tonda.
Příběh je to vlastně jednoduchý a úsměvný. Tonda s Márinkou jsou podle slov Bočanové něco jako sourozenci, milují se, ale taky spolu trochu soupeří, a Tonda prostě chtěl jednu z Márinčiných hraček. Jenže autisté potřebují mít své věci v pořádku, když něco chybí, rozhodí je to. Klidně na celou noc. A tak zatímco se Toník radoval ze svého úlovku, Márinka celou noc postrádala svou „sovu“.
Nelituje se, je vděčná
Nenechte se ale zmást, Bočanová tento příspěvek (a spousty dalších) nesdílí proto, aby ji lidé litovali, nebo aby si mohla postěžovat. Jen ukazuje svůj život a život s autistickým dítětem bez příkras, takový, jaký je. A ukazuje, že může být krásný. Někdy sice trochu náročný, ale přesto krásný a šťastný. „My už máme s Márinkou mnoho let skvěle sehraný život a úplnou pohodu. Jednoduše žiju život toho dítěte a musím říct, že to není žádná oběť nebo utrpení… Našly jsme si to svoje štěstí, žijeme si ve své bublině, víme, že do vedlejší nepatříme, že je pro nás moc složitá. Víme, že mezi lidmi s běžnými životy, budoucností, prací a starostmi to pro nás není, ale děláme maximum, abychom byly v té naší bublině šťastné. A jdeme takzvaně do plnejch. A Márinka je šťastné dítě, já vlastně denně koukám na spokojené rozjařené dítě a z toho čerpám sílu,“ řekla v roce 2024 Bočanová v rozhovoru pro náš web.
