Článek
Tak jako z ulic zmizely (až na výjimky) telefonní budky z předmobilní éry, vymizel (až na výjimky) určitý druh patriarchálních fotrů. Věty „Pohlídám TI dítě, aby SIS mohla v klidu uvařit a uklidit“ jste slyšely dost často ještě v porevolučních devadesátkách. Tehdy, když PF (patriarchální fotr) „dovolil“, aby si matka jeho dítěte jednou týdně odskočila na hodinku aerobiku, sousedky monitorující cizí životy organizovaly svatořečení. A když šel vyvenčit potomka častěji než jednou týdně, měsíce se připomínalo, že je v domácnosti zapřažený jako tažný volek a pomalu by mohl kandidovat na prezidenta organizace NFMNS (nejfeminističtější muž na světě).
Tohle už je pryč, a pokud ne, tak je to skryto (výjimky existují vždycky a u všeho). Došlo ke generační výměně a i psychologové boří mýtus o tom, že důležitost přítomnosti matky u menších dětí je vyšší než ta otcovská. Není, je stejná.
Rodinná pohoda na Instagramu
Při cestě domů denně míjím dvě velká hřiště. Vídám tak pravidelně se opakující jev, který sice nemohu podložit daty seriózního průzkumu, ale už mi ani nepřipadá jako náhoda.
Obrázek č. 1: Matka sedí na lavičce, pasivně vejrá do mobilu, patrně čte něco o správné výchově. Tatínek s dítětem aktivně kope do míče nebo ho jistí při pokusech o jízdu na kole. Když maminka dosleduje, co se kde šustlo ve virtuálním světě, přivolá k sobě svou smečku. Poté se společně fotí, protože rodinná pohoda, která není na Instagramu, jako by nebyla.
Obrázek č. 2: Větší skupinka matek sedí na lavičce a aktivně spolu krafou. Asi opět o tom, jak dítě co nejlépe rozvíjet. Děti lezou po provazové prolézačce obklopené tatínky, kteří je povzbuzují. Když matky dokrafou, opět se jdou se svými miláčky vyfotit.
Obrázek č. 3: Matka sedí na lavičce, nekouká do mobilu ani s nikým nekrafe. Tváří se, jako by jí měl za hodinu kat setnout hlavu. Tu se blíží tatínek s rozpustilým výrazem v očích a rozzářeným dítětem, které proběhlo louží. Matka se mračí jako čert a vítá je výčitkami ženy, která nevlastní automatickou pračku a chodí za ranního rozbřesku máchat špinavé prádlo do potoka. „Já se z vás dvou po…u,“ komentuje nasupeně. Když se uklidní, udělá si se zmazaným dítětem selfíčko, jakože aktivní mateřství, legrace a příroda…
Možná mám jen smůlu, ale tak nějak mi přišlo, že dnes baví býti rodičem spíše táty než mámy. Zkuste se někdy v parku, na hřišti, na výletě porozhlédnout. A úplně si nemyslím, že by to bylo proto, že si kluci v práci „odpočinou“. Ono táhnout z jednoho příjmu hypotéku, tržní nájem, platit elektřinu a jiné náklady se za ozdravnou relaxační techniku také tak úplně počítat nedá.
Tři měsíce a dost, kolotoč čeká
Možná za to může současný všeobecný jev, kdy matkám, které se věnují dětem, ekonomové vyčítají, že se poflakují a vyžírají stát. Koukejte na holky Američanky: Tři měsíce a šlus, pěkně sviští na pracovní kolotoč a platí daně. Frustrace je bestie. A od pocitu společenské nedoceněnosti je už jen krůček k pocitu oběti, hledání viníka a otrávenosti z toho, že jsem „jen“ mámou.
Možná za to můžou i ty obrázky megaúspěšných žen, které zvládají řídit banky i tanky, u toho paralelně maminkují na plné pecky, sportují, věnují se charitě, učí se osmnáctý světový jazyk a k tomu se s nimi jejich manželé nadšeně dělí o rodičovské povinnosti padesát na padesát (kdo tomu věří, ať k nim domů běží).
Když dva dělají totéž, jen jeden se chechtá
Existuje jeden starý vtip. Sejdou se dvě sousedky a jedna se druhé ptá na dospělé děti. „Jo Adélka? Ta to vychytala. Vzala si úžasného manžela. Na zetě nedám dopustit,“ libuje si. „Maká, slušně vydělává, rodině se postaral o krásné bydlení, bere ji třikrát ročně na dovolenou. Když přijde z práce, hned se dětem věnuje, aby si Adélka odpočinula. Dokonce začala přemýšlet ještě o třetím.“ „A syn?“ táže se sousedka. „Pavlík? Tak to se ani neptejte. Ten si naopak vzal strašlivou krávu. Nic jí není dost. Pavlík se honí, aby vydělal na hypotéku, bere ji třikrát ročně na dovolenou, když přijde domů z práce, okamžitě mu hodí děti na krk, prej je unavená. A pořád si stěžuje, že je na všechno sama. A to teď ještě přišla s debilním nápadem, že by chtěla ještě jedno…“
Patriarchát s boucháním pěstí do stolu „Takhle to bude, protože jsem to řekl, chtělas dítě, tak s ním seď doma“ se přežil jako středověké brnění. Nemění se, že dítě opravdu potřebuje, aby se mu někdo z dospělých trpělivě s láskou věnoval. Ale ne, kdy se to hodí dospělému, ale kdy to mrňous potřebuje. Hledají se nové podoby prožívání rodičovství, spravedlivější pro obě pohlaví.
Slušný, spolehlivý… A co je to třetí?
Ještě před třiceti lety byl muž s dvěma S (Slušný + Spolehlivý) brán tak trochu jako Slabý (Nudný). Dnes jsou ta dvě S vnímaná úplně jinak. Slušný + Spolehlivý = Sexy! (Silný). Zábavní dobrodruzi, kteří se nechtějí vázat, případně zdrhnou při prvním poryvu problému, mají kouzlo, jen když na ně koukáme na Netflixu. Doma by je nikdo nechtěl.
Vítězí ty dvojice, které se nepřetahují o moc, ale domlouvají se. Aby to, co vyhovuje jednomu, sedělo i druhému. Což ovšem vyžaduje poctivě si hlídat, aby se rozložení sil nepřeklopilo do opačného extrému…
