Žralok jí ukousl nohu. Alexandra Truwit se ale nevzdala! Překonala šílený strach z vody a znovu vítězí

Její generace má pro dívky a ženy, které dokázaly to, co ona, označení „borka“. Odvozenina od slova borec má jasný význam: představuje ženu hodnou obdivu. A tou plavkyně Ali Truwit určitě je. Ostatně, jak sama ráda opakuje: „Jsme mnohem silnější, než si myslíme.“

„Bojovaly jsme s ním, ale žralok měl mou nohu poměrně rychle v tlamě a dřív, než jsem si to stačila uvědomit, mi ukousl chodidlo i část nohy,“ popsala Ali Truwit v pořadu Good Morning America. „Moje bezprostřední myšlenka byla: Jsem blázen, nebo jsem právě přišla o nohu? Bylo to něco naprosto nepochopitelného. Ale rychle jsem se soustředila na to, že musíme pryč.“

Nadějné mladé plavkyni, která tehdy závodila na nejvyšší vysokoškolské úrovni v USA, bylo 22 let. Právě dokončila univerzitu a chtěla si užít s přáteli prázdniny v Karibiku. Nikdo tehdy netušil, že se během několika minut její život navždy změní.

Při šnorchlování ji zcela nečekaně napadl žralok a ukousl jí část levé končetiny. Přesto dokázala za pomoci přítelkyně Sophie doplavat přibližně 70 metrů zpět k lodi. Kamarádka jí pak na palubě okamžitě poskytla první pomoc a zraněnou nohu zaškrtila. Důležitou roli sehrálo i to, že právě dokončila studium medicíny a věděla, jak škrtidlo správně použít a jak silně ho utáhnout. Zachránila jí tím život. Následoval letecký transport do nemocnice a několik závažných operací. Nakonec museli lékaři Ali amputovat levou nohu pod kolenem – shodou okolností v den jejích 23. narozenin. I tak krutý někdy dokáže osud být.

Ze dne na den se mladé ženě zhroutil svět. Ali je ale bojovnice. Z útoku si odnesla obrovský strach z vody, ale byla odhodlaná jej překonat. „Zůstala jsem naživu, i když to tak vůbec dopadnout nemuselo,“ svěřila se s tím, že bylo potřeba zvyknout si na protézu a naučit se ji používat. A to není jednoduché. „Musíš se naučit, jak si sednout a jak vstát. Chodit, běhat, vyjít schody. Jsou to každodenní výzvy.“

V rozhovoru pro stanici ABC se pak svěřila, že nešlo jen o fyzickou bolest, ale také bojovala sama se sebou: „Bylo těžké se vypořádat s tím, jak vypadám, učit se milovat své nové tělo, přijmout ho a pochopit, že je krásné samo o sobě.“

Postupně se začala do bazénu vracet a znovu trénovat. Svou cestu k zotavení popsala Ali jako velmi dlouhou a hrbolatou, plnou vzestupů a pádů. „Měla jsem kolem pasu kruh, protože jsme si nikdo nebyl jistý, jak budu reagovat. Byla jsem zvědavá, jak se budu cítit, když se vrátím do bazénu a k závodění. Ale čím víc jsem makala, tím méně se mi vracely zlé vzpomínky. A tím víc bolest ustupovala,“ popsala Ali Truwit. Její matka se v rozhovoru pro CBC vyznala, že dcera byla vždycky dříč, který se nevzdává.

Že je Ali skutečná bojovnice, se potvrdilo, když přišly první úspěchy, korunované stříbrnou medailí z paraolympiády v Paříži v roce 2024: vybojovala ji v závodě na 400 metrů volným způsobem, navíc v novém americkém rekordu. A to navzdory tomu, že při tréninku a později i během závodů si všimla podvodních televizních kamer v bazénu. Vědomí, že se pod hladinou něco pohybuje, v ní vyvolalo velmi silné vzpomínky na útok.

Popsala, že ji zaplavila panika a musela bojovat s emocemi ve chvíli, kdy se měla soustředit na vrchol sezony. Ona to ale i za pomoci trenéra a maminky psycholožky dokázala. Ali Truwit je zkrátka borka, která dnes září nejen v bazénu, ale s protézou si troufne i na módní mola či trénink na maraton. Mladá, krásná a odhodlaná být vzorem pro všechny, kdo o sobě pochybují.

Olympijská královna Simone Biles: Čelila sexuálnímu násilí i tlaku na výkon, ale našla odvahu říct ne