Článek
Mnoho lidí si ani neuvědomuje, že uvízli v roli oběti. Nejde o slabost ani o charakterovou vadu – většinou je to naučený způsob, jak reagovat na stres, kritiku nebo neúspěch. Jestli se některé z těchto vzorců objevují i u vás, může to být signál, že je čas podívat se na sebe laskavěji, ale zároveň upřímně.
Jak si z hlavy vyhnat pocit ukřivděnosti a přestat se ujišťovat v myšlence, že všichni okolo jsou na to lépe a za váš neúspěch může někdo jiný?
Hledají zachránce, nebo pachatele
„Lidé, kteří fungují z pozice oběti, jednají na základě své zraněné dětské části, která byla dříve traumatizována,“ vysvětluje psycholožka Karin Wolfová z platformy Terapie.cz. A dodává, že z této pozice nejsou ochotni vystoupit a stát se dospělými a zodpovědnými za své volby a činy.
„Stále hledají buď zachránce, kteří by se pro ně na svůj úkor obětovali, nebo v druhých vidí jen pachatele – tedy někoho, kdo jim stále ubližuje, zneužívá je nebo je manipuluje,“ popisuje psycholožka. Tyto „věčné oběti“ pak s okolím komunikují ve formě obviňování a nekonečného sebeubezpečování v pocitu ukřivděnosti.
Závidí a trpí pocity méněcennosti
„Pro věčné oběti je typické, že si všímají víc toho, co je venku mimo ně, než toho, co je potřeba u sebe sama ocenit, postarat se o sebe a být k sobě laskaví,“ vysvětluje psycholožka. A dodává, že tito lidé často trpí pocity méněcennosti a nedostatečnosti. Uzavírají se v domněnkách, že druzí jsou na tom lépe a že jim někdo nadržuje, a ostatním proto závidí nebo na ně žárlí.
Přitom by se měli zajímat především o způsob, jak by sami mohli přispět k tomu, aby se cítili lépe a aby se jim dařilo. Jenže vymanit se z bludného kruhu není vůbec snadné a jak Karin Wolfová připomíná, pomoci může podpora odborníka při individuální terapii – psychologa či psychoterapeuta, popřípadě psychiatra.
Proč jsem na tom vždycky hůř? Podobný styl myšlení vám brání prožít život radostně a úspěšněFoto: Pressmaster, Shutterstock.com
5 znamení, že se považujete za oběť
Prvním a nezbytným krokem k získání větší radosti ze života je uvědomění, že podobný problém máte. Jen tak lze začít pracovat na tom, aby se vám žilo lépe a lehčeji.
1. Dějí se vám věci, které nemůžete ovlivnit
Často máte dojem, že váš život řídí někdo jiný než vy. Problémy vnímáte jako něco, co na vás „padá“, a ne jako situace, které můžete aktivně řešit. Tento pocit pasivity posiluje vnitřní přesvědčení, že se vám neustále děje křivda.
2. Cítíte se bezmocní a rychle propadáte beznaději
Když se objeví překážka, okamžitě „víte“, že nemá smysl se snažit. Věříte, že výsledek stejně neovlivníte, a proto se raději stáhnete, než abyste hledali řešení. To jen potvrzuje pocit, že nemáte kontrolu nad vlastním životem.
3. Těžko přijímáte kritiku nebo zpětnou vazbu
Jakákoli kritika – i dobře míněná – vás vyprovokuje k útoku. Místo abyste ji vnímali jako možnost růstu, berete ji jako potvrzení, že vám někdo ubližuje nebo vás zpochybňuje.
4. Často se litujete a říkáte si „Proč zrovna já?“
Sebelítost se stává vaší automatickou reakcí na problémy. Vnitřní hlas opakuje, že život je nespravedlivý a že právě vy máte pořád smůlu. Tento způsob myšlení posiluje pocit, že jste v permanentní nevýhodě.
5. Sabotujete vlastní pokrok
Když se pokusíte o změnu, často to vzdáte při první překážce. Jakmile se něco nepovede, berete to jako důkaz, že „to nemá cenu“. Tento vzorec vás drží na místě a brání vám posunout se dopředu, i když byste toho byli schopni.
