Článek
Když někdo dělá rozněžnělé ňuňuňu na čerstvě narozené miminko, je to i pochopitelné. I ty zdrobněliny a slova speciálně upravená pro batolata, jako je například papat a hamat místo jíst, bumbat místo pít a hačat místo sedět, se dají přijmout. Ale i na větší děti, třeba ty školou povinné, mluví dospělí dost často tak trochu jinak. Někdy se tomu říká small talk (malý hovor či řeč). A tohle je osm univerzálních vět, které štvou dnešní děti stejně tak, jako před řadou let štvaly vás.
1. Už máš chlapce, Mařenko?
Jedna z typických vět, kterými chce dospělý dát například dvanáctiletému děvčeti najevo, že ho pokládá za velké. Že třeba vyrostlo. Zároveň ale nečekáte odpověď, protože v duchu samozřejmě víte, že je tohle děvče stále ještě dítě, tudíž žádného kluka určitě nemá. Vlastně na holčičku hrajete takovou habaďúru, což není příliš fér. Asi by vás dost šokovalo, kdybyste se dozvěděli, že chlapce má, jmenuje se Franta a je mu sedmnáct, že?
2. Co ve škole, nezlobí tě paní učitelka?
Klasický pokus o vtip, snaha s dítětem zažertovat. Jenže vážně se tomu směje i vaše ratolest? A vážně na tuhle otázku čekáte odpověď, nebo je to jen opět takové plácnutí do ticha?
3. Už víš, čím budeš, Pepíčku?
V určitém věku je ta otázka samozřejmě na místě. Ve chvíli, kdy by mělo vaše dítě začít uvažovat o budoucnosti, měli byste s ním o tom vážně mluvit.
Dospělí se takhle ale často ptají čtyřletých dětí, a pak se halasně smějí odpovědím typu „budu astronautem“ nebo „bude ze mě hasič“. A ten posměch rozhodně dítku není příjemný. Když už se toho malého špunta na něco takového zeptáte a dostanete odpověď, měli byste ji brát vážně a neposmívat se mu!
4. Když nebudeš jíst polévku, nevyrosteš!
Lhát se nemá, a to ani dětem! A vyhrožovat už vůbec ne! A je přece spousta lidí, kteří nejedí polévky, a přesto dosahují úctyhodné výšky.
5. Ty jsi ale vyrostl, z tebe je úplný chlap, skoro jako táta!
Tohle je podobný případ jako první zmiňovaná věta. A obzvlášť starší děti ji nesnášejí, moc dobře totiž vědí, že i když od vaší minulé návštěvy vyrostly, do tátových sto osmdesáti centimetrů jim toho ještě dost chybí.
6. Za maminku, za tatínka
Neexistuje snad nikdo, kdo by si na tuhle formu teroru a citového vydírání nepamatoval. Vzpomínky na něco, co opravdu nemáte rádi, co vám vážně nechutná, ale protože máte rádi maminku s tatínkem, tak se přemůžete a to odporné sousto do úst strčíte, hraničí až s traumatem.
A víte, co je nejhorší? Když se přemůžete, spolknete jednu lžíci za maminku, druhou za tatínka a najednou je před vámi další za babičku…
7. Nejdřív úkoly, potom zábava
Tohle je tak trochu výjimka. Tuhle větu nemají v oblibě nejen děti, ale nejspíš ani rodiče. Nikoho totiž moc nebaví nahánět ratolesti nad úkoly, stát jim za zády, kontrolovat, jestli nedělají chyby. Ale bohužel, tady to asi jinak nejde.
8. Jdi se radši učit
Tak tohle je dost často jasná podpásovka. Tahle věta totiž mnohdy přichází ve chvíli, kdy rodiče nevědí kudy kam, nemají náladu či čas se s dítětem bavit, odpovídat na jeho otázky, čelit jeho případné kritice. A vyhnat ho ke knížkám je v tu chvíli nejsnazší způsob, jak to vše vyřešit.
A jakou větu jste nesnášeli jako děti vy?