Sedm znaků toxických rodičů: Poznáváte se? Tyhle zdánlivé drobnosti dokážou dětem zničit celý další život

Definice toxického rodiče může být jednoduchá: ve jménu „lásky“ dělá věci, které se se skutečnou láskou či péčí neslučují. Takový rodič neformuje potomka správně, naopak mu (vědomě či nevědomě) vytváří traumata. A ta potom „otráví“ celý jeho další život a způsobují komplikované, narušené vztahy nejen v soukromí, ale třeba i v práci.

Mnoho lidí si pod pojmem toxický rodič představí vyslovené agresory nebo tyrany. Jenže tak to být vůbec nemusí. Mnozí dospělí, kteří ubližují svým dětem, mají naopak pocit, že pro ně dělají to nejlepší. A takhle je poznáte:

Správná komunikace mezi rodičem a dítětem má jednoduchá pravidla. Vzájemně se posloucháte, projevujete zájem o to, co vám druhý říká: třeba i když potomek zapáleně vypráví o školní soutěži, v níž vyhrál lízátko. Nejenže ho vnímáte, ale také se ho ptáte na detaily – jednoduše projevujete zájem. Jedovatý rodič nic z toho nedělá. Dítě odbude, možná ho pošle psát úkoly, případně nechá jeho slova bez odezvy. Zkrátka si s ním neumí (nebo nechce) povídat.

Destruktivní rodič často uvízne v negativních myšlenkách – na ratolestech vidí jen to špatné, všímá si každého zlozvyku a nešvaru, dobré věci přehlíží (případně je bere jako samozřejmost). A už vůbec se nezajímá, proč dítě daná „negativa“ má. Prostě jen řekne: „Jeník je k nesnesení, jen se vzteká.“ Lepší rodič ale řekne: „Dneska má náš Jeník nějaký vztekací den. Co se mu stalo?“ A pídí se po příčině.

Každému občas ujedou nervy a vybuchne, ale rozhodně by to nemělo být na denním pořádku. A co je zásadní, děti by se neměly stávat terčem vašich osobních frustrací. Každé ráno na potomka řvete, že je pomalý a vy zase přijdete pozdě do práce? To přece není jeho chyba. Vy máte plánovat věci s ohledem na osobnostní rysy vašeho dítka. Víte, že mu jde oblékání a zavazování tkaniček pomalu? Tak vstaňte dřív a dopřejte mu tolik času, kolik potřebuje. Anebo mu trochu pomozte…

Každé dítě si občas přivede domů kamaráda, který se rodičům příliš nezdá. Ale nadávat mu za to a špinit jeho přátele není cesta. Nešikovný rodič potomka jednoduše seřve, kamarády mu zakáže, anebo třeba neřve, ale na adresu kamarádů pronáší jedovaté a zraňující poznámky. Nikdy nepřemýšlí, proč si jeho dítko vybralo právě „takového“ kamaráda. Když se ale zaměříte na to, co vašemu potomkovi na druhých imponuje, dozvíte se hodně o něm samém.

Poškozující rodič hledí na dítě v obecném měřítku a dává mu nejrůznější nálepky. Jsi líný, problematický, drzý, nešikovný atd. Tím potomka v podstatě zamyká v negativní identitě a on pak nemá žádnou motivaci k jakékoli pozitivní změně: nemá to přece cenu, když už je jednou tak špatný… Stejně nebezpečné jsou i věty, které začínají obecnými spojeními „ty vždycky“ či „ty nikdy“.

Toto je nejčastější zlozvyk mnoha rodičů. Místo aby viděli, přijali, či dokonce ocenili individualitu svého dítěte, porovnávají ho se spolužáky, příbuznými či známými. Potlačují jeho osobitost a tlačí ho k tomu, aby nebyl sám sebou, ale někým jiným. Zároveň tak dávají potomkovi najevo, že je špatný a že jiné dítě by jim vyhovovalo lépe.

Každý rodič ví, že je těžké sledovat dítě, jak roste, vyvíjí se a je čím dál nezávislejší. Jenže tak to má být. A uměle bránit potomkům v rozletu a samostatnosti (byť ve jménu bezpečí větami typu „tam nelez“, „to nesmíš“ či „to ještě neumíš“) je opravdu toxické.

>>>Vrtulníkoví rodiče: Chrání děti tak moc, až jim zničí sebevědomí a vychovají z nich nešťastné dospělé