Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Oblékla si černé punčochy, sametový plášť s kožešinou a obula boty na vysokém podpatku. Pak pronesla větu „Jsem připravena!“ a v celé své kráse předstoupila před dvanáct francouzských vojáků, kteří ji zastřelili. Byla půlka října roku 1917 a Mata Hari svou smrt přijala s klidem a důstojností, i když je dost pravděpodobné, že nebyla ani tak dvojitou agentkou, jako spíš ženou, která jen spala s muži z obou stran barikád.
Těžké dětství a brzká svatba
Margaretha Geertruida Zelleová, kterou zná svět pod uměleckou přezdívkou Mata Hari, se narodila v Nizozemsku. Její otec byl obchodníkem s klobouky, který ale zkrachoval a rodinu opustil. A aby toho nebylo málo, matka krátce potom zemřela.
Margaretha i její tři mladší bratři zůstali sami, respektive vyrůstali u příbuzných. Vlastně není divu, že se mladá dívka hned po škole v osmnácti letech provdala za o víc než dvacet let staršího Rudolpha MacLeoda, kapitána nizozemské armády. Odstěhovala se s ním na Jávu a Sumatru, kde MacLeod sloužil, ale klid ani zázemí jí tohle manželství nepřineslo.
Složité manželství poznamenala smrt dítěte
Vztah to byl od počátku komplikovaný. MacLeod byl voják zvyklý rozdávat příkazy, které jsou bez odkladu plněny. K tomu dost pil, byl nevěrný a měl i násilnickou povahu. A Margaretha? Rozhodně nebyla prototypem tiché a poslušné ženušky, naopak prý měla prudkou povahu a neváhala svému muži vzdorovat. Navíc byla krásná a mladá, muži vůči tomu nebyli imunní a ona si toho byla vědoma. S oblibou flirtovala, což jejího manžela přivádělo k zuřivosti.
To nejhorší ovšem mělo teprve přijít. I přes vztahové trable se páru narodily dvě děti – syn Norman John a dcera Louise Jeanne (Nonnie). Jenže když bylo chlapečkovi dva a půl, on i jeho roční sestřička záhadně onemocněli. Chlapec zemřel a holčička přežila v podstatě jen zázrakem.
Příčinou byla otrava, přičemž jedna z verzí mluví o tom, že děti otrávila jejich chůva. Podle informací nizozemského muzea Fries je ale mnohem pravděpodobnější, že na vině byla léčba syfilidy, kterou obě děti podstupovaly. „Jejich otec touto pohlavní chorobou nakazil svou ženu a ta jí nakazila své děti při porodu. Celá rodina byla léčena toxickou rtutí, jak to bylo v té době zvykem. Ta pravděpodobně zabila jejich syna,“ píše se na webu Fries Musea.
Ztráta dítěte podle některých Margarethu zlomila a její manželství definitivně poslala ke dnu.
Z matky placenou společnicí
V roce 1902 se manželé rozvedli a Margaretha dostala do své péče tehdy čtyřletou dceru. Jenže její ex odmítal na dítě platit alimenty a právníci jí nedokázali pomoci, voják v důchodu, který sloužil v armádě, byl prostě nedotknutelný, stejně tak jeho důchod. Uživit své dítě sama mladá žena nedokázala, o pomoc prosila i bratrance svého bývalého muže. „Už mě unavuje bojovat se životem a chci jednu ze dvou věcí: buď chci být s Nonnie a být slušnou matkou, nebo budu žít tak, jak mi to tady tak úžasně nabízí,“ napsala mu v roce 1903, čímž naznačovala, že má možnost se v Paříži, kam načas odjela, živit jako modelka, tanečnice a podobně.
Peněz od otce své dcery se ale nedočkala, a tak skutečně zkoušela v Paříži vydělat nějaké peníze modelingem a lekcemi piana na německé konzervatoři. Jenže to nevyšlo a ona se vrátila zpět do Nizozemska, navíc zcela bez peněz. Její tělo se stalo jediným způsobem, jak se uživit. Lépe než v Nizozemsku to šlo samozřejmě v Paříži, kam se v roce 1904 vrátila. „A z popela Margarethy tehdy povstala jako Fénix Mata Hari,“ píše Fries Museum.
Smyslnost a erotické dusno jako zlatý důl
Z Margarethy se stala žena, jež se rozhodla, že konečně svou přitažlivost a sex-appeal využije v plné míře. Začala se věnovat exotickým tancům, které byly na tu dobu velmi erotické a smyslné. Její vystoupení byla vášnivá, tajemná a exotická – přesně po tom pařížské (samozřejmě především mužské) publikum prahlo.
Hvězda se z ní stala v roce 1905, kdy na její vystoupení v Guimet Museum přišla v podstatě celá pařížská smetánka. Všichni byli vysokou a smyslnou ženou uchváceni. Následovalo turné po celé Evropě, její jméno se objevovalo na cigaretách, likérech a Mata Hari inkasovala za svá vystoupení obrovské částky.
Jenže peníze utrácela stejně rychle, jako je vydělávala, a tak se nikdy neobešla bez významných a bohatých milenců, kteří odměnou za její společnost a přízeň rádi financovali její nákladný životní styl. S příchodem války chtěli ale její milenci z řad významných vojenských pohlavárů víc než jen sex, nebo si to minimálně hodně lidí myslelo. A to byl začátek zkázy krásné Maty Hari.
Dvojitá špionka? Spíš oběť, kterou bylo potřeba obětovat
Muži v uniformách se kolem ní točili vždy, ale s válkou vše dostalo jiný rozměr. To, co se předtím dalo nazvat prostopášností, zlatokopectvím či určitou formou prostituce, najednou mohlo být i špionáží.
Každopádně první, kdo Matu Hari zlanařil do řad agentů, byl německý agent Karl Kramer. Ten splácel její dluhy, financoval její život, udržoval s ní intimní vztah, ale zároveň po ní prý chtěl i válečné informace. K nim se tanečnice mohla dostat díky tomu, že jako nizozemská občanka měla možnost cestovat mezi Německem a Francií, tedy dvěma znepřátelenými stranami. A právě na francouzské straně se sblížila s Vadimem Maslovem, ruským kapitánem, který bojoval na západní frontě po boku Francie. Od něj už to byl jen krůček ke kapitánovi francouzské tajné služby Ladouxovi…
Když byla v únoru 1917 Francouzi zatčena a stanula před soudem jako dvojitá agentka a zrádkyně, byla obviněna ze smrti padesáti tisíc vojáků a odsouzena k trestu smrti. I když se vlastně nikdy neprokázalo, že by kterékoli straně předala jakékoli relevantní vojenské informace. Jenže situace na frontě se komplikovala, vojáci se bouřili a Francie potřebovala ukázat, že se s nikým nehodlá párat.
Rozsudek smrti i samotnou popravu ale Mata Hari přijala s klidem a důstojností, jen jednu věc nechtěla podcenit. I v poslední minutě svého života chtěla být krásná tak, jak byla celý život zvyklá. Proto se hezky oblékla, nevynechala ani podpatky a odmítla pásku přes oči – smrti statečně čelila tváří tvář, podle některých zdrojů se na muže s puškami dokonce usmívala. Zemřela 15. října 1917 ve věku 41 let.
Zdroj: Fries Museum, Time.com, Daily Mail
V historii je mnoho žen, jejichž životní příběh je obestřen tajemstvím. Lesba, transsexuálka nebo žena, která milovala pouze boha a Francii? Jak to bylo s Johankou z Arku
