Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Ve filmech, a obzvlášť často v romantických komediích, mě vždycky zaujme jedna věc: hrdinka cestuje jen s malým kufrem velikosti kabinového zavazadla, případně s taškou přes rameno, ale na místě, kam dorazí, se následně v každé scéně objevuje v jiném úžasném oblečení. Navíc samozřejmě perfektně vyžehleném.
Dost bych si přála, aby to takhle fungovalo i ve skutečnosti. Moje realita je bohužel přesně opačná. Neumím si na cesty sbalit málo věcí, a i když východiskem taky bývá jeden kufr, k autu mířím ověšená pěti dalšími přídatnými zavazadly, na což můj muž obvykle reaguje otázkou: „Ty se tam stěhuješ?“
Balení začínám samozřejmě vždy velmi systematicky, s předsevzetím „vezmu si jen pár věcí, které se dají navzájem kombinovat“. Budu velmi disciplinovaná, praktická a střízlivá. Jenže pak nastoupí syndrom „co kdyby“. Co kdyby se ochladilo? Co kdybychom šli na večeři do nějaké lepší restaurace? Co kdyby se tam náhodou objevil třeba Adrien Brody a chtěl se se mnou vyfotit?
Plus je potřeba vzít v potaz různé fantazijní scénáře, které, abych k sobě byla úplně upřímná, byly skutečným důvodem pořízení mnohých kousků mého šatníku. Třeba tyhle dlouhé šaty v barvě elektrické modři jsem si koupila jen proto, že jsem si představovala, jak vlají na pláži. A tyhle bílé kalhoty skončily v mé skříni proto, že mi vzdáleně připomněly jakousi fotografii Jackie Kennedy na jachtě. Když je nebudu nosit na dovolené u moře, tak kdy jindy?
A samozřejmě nesmím zapomenout na klobouk, jaká by to byla dovolená bez klobouku? Do dalších tašek a igelitek pak bez ladu a skladu přihazuju „pro jistotu“ ještě jedny sandály (jediné, které se hodí k těm modrým šatům), velký hedvábný šátek (když už budu ta Jackie Kennedy) a sako (kdyby se ochladilo a byla bych náhodou zrovna na té jachtě).
Po příjezdu do destinace jsem konfrontována s realitou. Dlouhé vlající šaty jsou po absolvování cesty v kufru tak zmuchlané, že vypadají jako hadr na podlahu v barvě elektrické modři. Klobouk je taky divně zmáčklý – a stejně mě tlačí do hlavy. Na bílé kalhoty se v kufru něco vylilo a vytvořilo to nevypratelný flek.
Zjišťuji, co jsem naopak zapomněla: boty do vody a sluneční brýle. Takže na Jackie můžu rovnou zapomenout. Ale co, aspoň mám záminku koupit si nové.
Většinu následujících dnů dovolené samozřejmě strávím v jednom a tom samém nezajímavém oblečení. Což nevadí, protože Adrien Brody nedorazil a žádná jachta není na dohled.
