Rekonstrukce bytu po prarodičích. Odhalili staré výmalby, přesunuli kachlová kamna a získali místnost navíc

Rodinný dům v širším centru slovenských Košic byl postaven ve 30. letech minulého století. V architektově rodině má speciální místo a je zdrojem nekonečného množství příběhů. Patřil do asanačního pásma, ale naštěstí ho nenahradily paneláky.

V bytě, do kterého se architekt Zoran Trpčevski přestěhoval, žili jeho prarodiče a z dětství na něj má spoustu vzpomínek. „K bytu mám opravdu citovou vazbu. Než jsem se do něj nastěhoval, byl více než deset let neobydlený. Jednalo se o velkorysý dvoupokojový byt se samostatnou kuchyní a užitnou plochou 78 metrů čtverečních. Hlavním cílem rekonstrukce bylo udělat z něj plnohodnotný třípokojový byt a zároveň vyzdvihnout jeho historickou hodnotu,“ vysvětluje architekt.

Než architekt začal pracovat na návrhu, nechal odhalit výmalby ve všech místnostech. Společně s původním terazzem a dalšími hodnotnými dobovými prvky vytvořily odrazový můstek pro úvahy nad novou dispozicí a podobou interiéru. „Oprava výmaleb byla největším oříškem celé rekonstrukce. Některých stěn jsme se sotva dotkli, jinde jsme toho museli kamuflovat víc, než jsem původně plánoval. Ve finále jsme je ale ponechali v každé místnosti – ve velké míře, ale v různé podobě,“ vysvětluje Zoran Trpčevski.

Terazzo se nacházelo ve čtvrtině bytu. V místech po vybouraných příčkách ho dolili, zbytek zrestaurovali. Rozebrali také dubové parkety, aby v podlaze mohli vést rozvody, a následně je znovu použili v nepravidelné vazbě. Stejně tak kachlová kamna, která k domu patří od jeho vzniku. „Oboje jsou funkční. Kompletně jsme je rozebrali a postavili nanovo. Ta v pracovně byla původně v ložnici. Přesunout se je podařilo díky volnému místu v komíně,“ říká architekt.

Největším zásahem bylo vybourání dvou dveří v chodbě, čímž se prostor otevřel a výrazně prosvětlil. Na místě koupelny se nyní nachází malá kuchyně, která tvoří centrální bod interiéru. Původní velkorysé zádveří se zmenšilo na nejnutnější minimum a ve zbývající části vznikla koupelna. „Díky dispoziční rošádě v jižní polovině bytu bylo možné z původní kuchyně se spíží vytvořit plnohodnotný obytný pokoj s navazující technickou místností. Ten dnes slouží jako pracovna, v budoucnu se může proměnit v dětský pokoj,“ popisuje architekt.

Veškerý nový nábytek navrhoval a vybíral tak, aby byl s původními prvky v symbióze. Detaily jsou současné a jasně rozpoznatelné, ale do historických kulis citlivě zapadají: „Byt se určitě dal zrekonstruovat radikálněji a mohl mít ‚současnější‘ proporce, třeba větší kuchyň a zádveří. Já jsem si však na začátku stanovil limity, ve kterých jsem se chtěl pohybovat. Proporčnost místností a zachování dobových prvků byly priorita. A s odstupem času vím, že to bylo správné rozhodnutí.“

Přestože byl celý proces rekonstrukce velmi náročný, architekt a současně majitel žádného rozhodnutí nelituje a říká, že výsledek za to rozhodně stojí. „Nejradši mám asi pohled z postele směrem do obývacího pokoje, kdy se dá nejlépe navnímat hloubka spojeného prostoru. A hodně mě baví barevný kontrast mezi místnostmi. Svůj byt prostě zbožňuju celý!“

Ing. arch. Zoran Trpčevski během studií absolvoval stáže v Šanghaji a Mexiku. Roku 2022 založil architektonickou kancelář Ran se sídlem v Košicích. Zabývá se vývojem a realizací projektů a autorským způsobem reaguje na konkrétní zadání, individualitu klienta a specifika kontextu budovy či místa. Více na www.ran.sk.

Rekonstrukce bytu v nejstarším pražském činžáku. Z prostoru v havarijním stavu vzniklo designové bydlení