Vilka na Ořechovce se uvnitř pořádně „nafoukla“! V památkově chráněné zóně hrál roli každý centimetr

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Řadový dům, který je součástí šestidomí ve Vilové kolonii Ořechovka postavené v roce 1920 podle návrhu architekta Eduarda Hniličky, byl ve velmi špatném stavu a před nastěhováním nových majitelů byla nutná kompletní rekonstrukce. Protože je však stavba součástí památkové zóny, musel zůstat zachován její vnější vzhled.

Rodina, která tu žije, oslovila ke spolupráci na návrhu nového interiéru architektonické studio deyl-šesták-architekti. „Návrh ponechal stavbu v původní podobě včetně dvorní dostavby, kterou jsme pojali v historizujícím stylu. Soustředili jsme se na nalezení optimálního vnitřního uspořádání a zvětšení obytné plochy. Dům je nově podsklepen a otevřen do zahrady anglickým dvorkem, který je volně spojen terasovými kamennými plochami s přízemím,“ popisuje architekt Jan Šesták.

Celková obytná plocha domu je 230 metrů čtverečních. Jsou tu tři ložnice, tři koupelny a dvě samostatné toalety, k tomu malá šatna, pracovna a také místnost s domácím kinem. Srdcem domu je pochopitelně obytný prostor s kuchyní, v suterénu pak vznikla prádelna a sklad. Majitelé jsou nadmíru spokojeni, že se do domu podařilo poskládat v odpovídající proporci všechny funkce, jako by se jednalo o velkou vilu.

Podlaží spojuje zcela nové točité schodiště s „nulovým“ vřetenem, které minimalizuje nároky na prostor. „Schodiště se stalo osou, charakteristikou celého prostoru. Opravdu se povedlo a je to jedna z věcí, která nám dělá největší radost – zhotovitel ovšem prohlásil, že už by ho podruhé nedělal,“ dodávají k tomu architekti.

V hojné míře použili dub v kombinaci s keramickou dlažbou, travertinem a umělým kamenem, některé prvky vestavěného nábytku jsou pak bíle lakované. „Naprosto všechen nábytek kromě volně stojícího je vyrobený na míru, což je částečně i podmínkou využití malého prostoru. Museli jsme si tu hrát doslova s každým centimetrem, projekt tohoto typu je vždy o dost složitější než například návrh nového velkého domu,“ vysvětluje Jan Šesták.

Podobně vzniklo i efektivní využití prostoru podkroví, kde je nad postelí schovaný útulný koutek pro dítě – na hraní, relax a „zašívání“. Majitelé neměli požadavky na žádná zvláštní technická řešení, dům tak disponuje „jen“ klimatizací, tepelným čerpadlem a nadstandardní elektroinstalací. Pečlivě pak přistupovali také k volbě osvětlení, které dokáže navodit správnou atmosféru.

Architektonickou kancelář deyl-šesták-architekti založili Jan Šesták a Marek Deyl. Zajišťuje veškeré projektové práce jak v oblasti staveb a urbanismu, tak interiérů a designu, s důrazem na architektonickou kvalitu díla. Více na www.sestakarchitekti.com.

>>>Byt na Letné před a po: Dispozici původně měnit nechtěli, dnes neuvěříte, že je to stejný prostor!