Dýně, duchové a sladkosti. Proč Češi propadli Halloweenu a co má společného s našimi Dušičkami?

Ještě nedávno jsme nad Halloweenem ohrnovali nos jako nad americkým výmyslem, dnes vyřezáváme dýně, pečeme strašidelné sušenky a chystáme dětem kostýmy. Co se změnilo, že si tento svátek získává stále více Čechů? Možná jsme konečně pochopili, že nejde jen o masky a sladkosti, ale především o příležitost strávit společný čas. A že jeho kořeny jsou mnohem bližší, než si myslíme.

Dokonce to začíná vypadat, že se z Halloweenu stal jeden z podzimních trendů a těšíme se na něj podobně jako na dýňové latté. Čím to? Především jsme přestali mít pocit, že nám Halloween někdo vnucuje. Je jen na nás, jestli si ho pustíme do života nebo ne. Svátek nemusí být nutně státní, náboženský nebo zděděný po předcích, může to být jen příležitost něco společně zažít. Také dorostla generace, která se s atributy Halloweenu potkávala odmala - ve filmech, seriálech, na sociálních sítích. Halloween má velmi srozumitelný vizuální jazyk a pokud ho vnímáte od dětství, jednoduše ho přijmete. A také hezky zapadá do sezónní gastronomie. Dýně, karamel, skořice, ořechy, jablka… Tohle všechno by tu bylo i bez Halloweenu, ale ten vytvoří příležitost pojmout tyhle suroviny hravě, zábavně a opravdu si je užít.

Nejspíš už se rozšířilo povědomí o tom, že Halloween není importovaný americký svátek, ale že má kořeny v Evropě. Sahají ke keltskému svátku Samhain, který završoval zemědělský rok. Součástí oslav byly ohně, masky a také jídlo či obětiny. Věřilo se, že právě během Samhainu se hranice mezi světem živých a mrtvých stírá. S nástupem křesťanství hledala církev pro pohanské svátky novou formu, a tak vznikají svátky Všech svatých a Památka zesnulých. Výraz Halloween se poskládal jako zkratka předvečera Všech svatých, tedy All Hallows’ Eve.

Tradici Halloweenu si v 19. století přivezli do Severní Ameriky imigranti z Irska a Skotska. Ti původně rozsvěceli světýlka ve vydlabaných tuřínech, ale Amerika jim nabídla mnohem atraktivnější plodinu: dýni. Z vydlabané dýně se stal v průběhu 20. století jeden z popkulturních symbolů a z Halloweenu rodinný svátek s kostýmy, sladkostmi a sousedským koledováním.

A co si z Halloweenu vzít v 21. století v našem středoevropském a víceméně profánním prostoru? Především hravost. Příležitost zastavit se a dělat něco zdánlivě zbytečného. Třeba s dětmi upéct strašidelné sušenky, pomalovat perníčky jako kostlivce, vydlabat dýně, rozsvítit svíčky… A popovídat si s dětmi o tom, že jednou všichni přejdeme na druhý břeh a tam bude všechno jinak. A nebo tam nebude vůbec nic. Právě tahle hravá forma spojená s tvořením a pečením sladkostí může být dobrou příležitostí pro sdělení zásadních věcí.

Jídlo je s Halloweenem historicky velmi těsně spojené. V Irsku se pekl koláč barmbrack, který měl věštit budoucnost. Do těsta se vmíchalo pár drobných předmětů, například prsten, který předpovídal svatbu, či mince, ta byla známkou bohatství. Kdo v koláči něco objevil, věděl, co ho čeká. Podobně to bylo s colcannonem, bramborovou kaší se zelím. Později se začaly péct malé koláčky, které se rozdávaly koledníkům jako poděkování za modlitbu za zesnulé.

Když pak domácí koláčky vystřídaly sladkosti ze supermarketu, vysloužil si Halloween cejch komerčního svátku. Takže když se dnes sami pustíme do pečení, uděláme krok zpět k tradici. Je docela jedno, že není tak úplně naše. Nic nám nebrání zapálit o Dušičkách svíčku našim blízkým zesnulým. A stejně tak nám nic nemůže zabránit oslavit ty, kteří už s námi nejsou, plechem voňavých sušenek. A společně s dětmi se podívat třeba na film E.T. mimozemšťan, který se odehrává v období Halloweenu. A je v něm nesmírně citlivě a současně zábavně zachyceno, jak tenká je hranice mezi světem živých, mrtvých i těch úplně odjinud.