Listopad 89 ve jménu žen. Tyto dámy byly tvářemi boje za svobodu

Řada z nich skončila kvůli svým politickým názorům ve vězení, i když měly vysokoškolské tituly či obrovský umělecký talent, režim je „uklidil“ na okraj společnosti. Vzal jim možnost realizovat se, uplatnit své schopnosti, říkat své názory, vzal jim svobodu. O jedno se ale tyhle dámy připravit nenechaly - o odvahu, sílu a chuť proti nesvobodě bojovat, byť leckdy za to zaplatily vysokou cenu.

Tohle jsou ženy českého disentu, ženy, které se staly stejným symbolem boje za svobodu stejně jako třeba Václav Havel. I jim vděčíme za svobodu, kterou máme.

Měla skvěle rozjetou kariéru, jenže v roce 1968 nazpívala píseň Modlitba pro Martu jako reakci na okupaci sovětskými vojsky. O dva roky později už nesměla vystupovat. Režim tehdy jako důvod uvedl erotické fotky, na nichž měla být nahá Marta Kubišová s Alexanderem Dubčekem. Soud sice uznal, že jde o podvrh, ale protože Kubišová odmítala podepsat dokumenty podporující normalizační režim, zákaz trval. A tak přežívala, jak se dalo. Lepila sáčky, montovala hračky, střídala zaměstnání pokaždé, když ji režim o práci připravil. Satisfakce se dočkala až v listopadu 1989. Z toho, jak na Václavském náměstí opět zazpívala svou Modlitbu pro Martu, ještě dnes běhá mráz po zádech.

>>>Marta Kubišová: Bez chlapů je život jednodušší

Její rodiče sice nebyli žádní zarytí odpůrci režimu, přesto měli ke komunismu kritický postoj. Monika MacDonagh-Pajerová tento pocit sdílela, byť by bylo přehnané tvrdit, že ji režim nějak zásadně týral. V době revoluce byla svobodnou matkou (v roce 1988 porodila dceru, moderátorku Emmu Smetana), ale také studentkou Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Určitě měla dost svých starostí, ale přesto neváhala a postavila se do čela studentského hnutí. Mohla leccos ztratit a zkomplikovat život sobě i dceři. Ale nelekla se a podílela se například na přípravě demonstrace na Albertově a vystupovala jako tisková mluvčí Koordinačního stávkového výboru studentů vysokých škol.

Prošla si všemi útrapami, které režim jejímu manželovi Václavu Havlovi nastražil. A když nakonec skončil ve vězení, převzala za něj spolu s Havlovým bratrem Ivanem samizdatovou edici Expedice. Podepsala Chartu 77, podílela se na její distribuci, organizovala schůzky disidentů. Za pašování zakázaných knih byla obviněna z podvracení republiky (obvinění bylo zrušeno až po sametové revoluci). Po pádu režimu se stala první ženou revoluce, která sice vždy stála ve stínu svého muže, nicméně i on sám přiznával, že bez ní, její podpory, rad a bez její obětavosti by nemohl být tím, čím se stal.

Bývala členkou komunistické strany. Ještě v době pražského jara věřila, že režim lze reformovat a dělat ho lidsky. V roce 1969 ale socioložka Jiřina Šiklová stranu opustila a stala se její odpůrkyní. Byla perzekuována, pracovala jako uklízečka a sociální pracovnice na geriatrickém oddělení Thomayerovy nemocnice. Pracovala tady na výzkumu, ovšem nesměla publikovat pod svým jménem. Od května 1981 až do dubna 1982 byla vězněna za pašování zakázané literatury. Až po roce 1989 směla opět přednášet sociologii. Zasadila se i za vznik Katedry sociální práce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Zemřela v květnu 2021 ve věku 85 let.

Herečka s neuvěřitelným talentem, jejíž umělecká dráha ovšem skončila, když se začala vymezovat proti režimu. Hraní jí ale tak moc chybělo, že začala pořádat divadelní představení u sebe doma. Bytové divadlo Vlasty Chramostové je minimálně v uměleckém a disidentském světě pojem. Uvedlo čtyři inscenace (šlo například o koláže textů zakázaných českých autorů). Vždy bylo jen pro zvané a samozřejmě tajně. Později se hrálo i například na Hrádečku u Václava Havla. Stala se i jednou z prvních signatářek Charty 77 a až do revoluce byla režimem stíhána, omezována a zastrašována. Je snad více než symbolické, že se narodila 17. listopadu - protože v roce 1989 neslavila v tento den jen další své narozeniny, v podstatě se podruhé narodila. A je velmi smutným paradoxem, že zemřela v říjnu 2019, jen těsně před oslavou 30 let od sametové revoluce.

Znáte ji asi spíš jako herečku, třeba ze seriálu Ordinace v růžové zahradě. Ale nenechte se zmást, Bára Štěpánová se vždy zajímala i o politiku, podepsala Chartu 77 a založila recesistickou Společnost za veselejší současnost, která zesměšňovala na několika akcích tehdejší režim. I po sametové revoluci se Štěpánová dál zajímala o politiku, v roce 1990 byla sekretářkou prezidenta Václava Havla.

Psycholožka Dana Němcová to za komunismu neměla lehké. Podepsala Chartu 77, byla součásti disentu, zažila noční domovní prohlídky, sledování tajnou policií, výslechy. S vysokoškolským titulem pracovala jako uklízečka a při tom vychovávala svých sedm dětí. Stala se spoluzakladatelkou Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, který se snažil bojovat za lidi, které režim zavíral do vězení. V roce 1979 skončila sama na šest měsíců v ruzyňské věznici. Zatčena byla i v lednu 1989 během tzv. Palachova týdne za účast na vzpomínkové akci na Václavském náměstí. Byla spoluzakladatelkou Občanského fóra, po volbách v roce 1990 byla členkou Sněmovny lidu za Občanské fórum. Zemřela v dubnu 2023 ve věku 89 let.

Švagrová Václava Havla, manželka jeho bratra Ivana Havla byla také součástí českého disentu. Navštěvovala třeba bytové divadlo Vlasty Chramostové, pobývala s Václavem a Olgou Havlovými na Hrádečku, účastnila se různých demonstrací. I ona ví své o výsleších, a zatýkání. Během sametové revoluce se aktivně zasazovala o změny, 17. listopadu byla na Národní třídě, kde ji tehdejší muži zákona zbili tak, že měla krvácení z ledvin a skončila v nemocnici. Pak se ale vrátila v plné síle a byla jednou ze čtyř lidí, kteří se postavili do čela Občanského fóra.

Pád komunismu změnil životy všem Čechům i Slovákům. Ale některé změny pocítily především ženy. Život žen 30 let od Sametové revoluce. Za tohle jí vděčíme