Článek
Zhubněte, vyšší cholesterol, více pohybu, zdravý životní styl. Co na to říct? Vím, že mají pravdu, teorie nastudovaná, že bych mohla vydat knihu, ale skutečnost je horší... Každý večer před spaním předsevzetí, tak od zítřka! Omezit nezdravé jídlo, každý den podle aplikace nachodit 10 000 kroků. Realita? Ráno ano, zdravá snídaně mi problém nedělá, pohybu mám relativně dost, když ale splním počet kroků, večer kolena křičí ze všech sil, že chtějí odpočívat. A o večeru ani nemluvě, když je konečně klid, mám čas na večeři, zdravému jídlu se to nepodobá ani trošičku. A takhle to jde den za dnem.
Musím pospíchat za Kubíčkem, dnes mě ale nečekal s úsměvem, zlobil děti, strkal do nich, jednoho strhnul na zem jen proto, že byl rychlejší v oblékání. Doma jsem si s ním sedla a dokola vysvětluji, proč to nesmí dělat. Odpověď je stejná – a proč mamko? To až do večera, snad to pochopí a zítra to bude bez problémů. Vysvětlováním jsem strávila celé odpoledne, když jsem Kubíčka ukládala, tak mi říká: mamko, tak už buď hodná, pšt a dal mi pusu. Tak teda nevím, mé vysvětlování asi nepadlo na úrodnou půdu, zítra uvidíme. Odmítá zpívat, tancovat, už jako miminko brečel při hudbě, nemá rád vysoké zvuky, hluk.
Ve školce trochu zlepšení, aspoň v klidu sedí s dětmi na lavičce a je v klidu, hraje na chrasticí dřevěné vajíčko, když ostatní zpívají.
Volal mi Vojta, že mám vyfotit stav tachometru v autě. To už jsem věděla, že bude problém. Samozřejmě, musí se vyměnit olej a filtr. Super, před Vánoci další výdaj. Prý to mám vzít ještě jako malý výdaj, protože jsme na hraně s rozvody. Tak tím mě dorazil. Proč to nemůže být jednodušší? Provoz auta je šílený, pořád něco, drahá pojistka, dálniční známka, neustále opravy, údržba. Ještě, že jezdí, jak má, zatím nás nikdy nenechalo na holičkách, hlavně když to tak bude dál.
Konečně skvělá zpráva, bude vakcína na covid pro malé děti. Z toho mám takovou radost, ten obrovský tlak a stres, aby ho někde Kubíček nechytil, s jeho astmatem a nízkou imunitou je pro něj nebezpečný. Sice to znamená ještě před svátky cesta do Motola do očkovacího centra, ale to nějak zvládneme, hlavně, že už bude chráněný.
Balím všechny věci, co jsou Kubíčkovi malé, a posílám jiné mamince, co nemá finance. Jí to pomůže a já jsem ráda, že aspoň někde můžu pomoci já. Je to skvělé, že si takto můžeme pomoci navzájem, díky sociálním sítím funguje vzájemná pomoc mezi maminkami. Konečně neprší a začal padat sníh, hned má člověk lepší náladu, jdeme ven, užívat si rozsvícené stromečky. Hromada těst na cukroví se pomalu mění na upečené cukroví, zatím se mi nepovedlo nic spálit, mám co dělat se udržet a neochutnávat. Nakonec si stejně nandám rohlíčky na talířek, uvařím kávu a před spaním si užívám chvilku klidu a pohody. Kde je mé předsevzetí, mě v tu chvíli ale vůbec nezajímá.
Starší zápisky samoživitelky Renaty G. najdete v sekci Deník samoživitelky.
