Hlavní obsah

Deník samoživitelky: Ještě že jsem dárky koupila už vloni

Foto: BlueOrange Studio, Shutterstock.com

Konec listopadu, počasí stojí za prd. Vstáváme za tmy, odpoledne, když dojdeme ze školky a solné jeskyně, je už skoro taky tma. Zima, mrholí, inverze, opravdu počasí dobré náladě nepřidá. Nemůžeme na procházky, tak se musíme zabavit doma.

Článek

Kubíček má opět rýmu, je celkově unavený, uvidíme, co z toho bude. Takže hurá, využijeme čas strávený doma pečením cukroví, perníčků. Kubíček chce samozřejmě pomáhat. Strašně ho to baví. Mě ne, hlavně ten pohled, jak pomalu ubývá množství těsta v míse a přibývá na zemi. Takže jsem ho posadila až na linku a míchá tam, hned je to lepší, perníčky budou. Já jdu zatím dělat těsta na vanilkové rohlíčky.

Mám recept ještě po prababičce, od dětství vím, že si ho musím opatrovat, jsou to nejlepší rohlíčky, co jsem kdy jedla, jsou měkké hned po upečení, dělají se z vlašských ořechů a másla, jakmile je dám do pusy, rozplynou se, ta chuť pečeného másla s ořechy a vanilkou je luxusní. Nikdy do žádného cukroví nedávám Heru či jiný margarín, jednou jsem vyzkoušela a cukroví je o několik tříd kvalitou a chutí jinde. Jedině máslo a vlašské ořechy. Rohlíčků, plněných ořechů, vosích hnízd a ořechových košíčků dělám nejvíc, vyžadují si to i známí, kterým cukroví dělám, každý rok zvyšuji množství.

Vím, že je to o kvalitě surovin, která dá cukroví tu správnou chuť, tu vůni. Když mi pak posílají poděkování, a už potvrzují, že chtějí příští rok znovu, je to pro mne pocta. Aspoň nyní je naše lednice plně využitá, zaplnila jí těsta na cukroví a perníčky. Když Kubíček usnul, probírám se ve skříni kosmetikou, co jsem koupila loni po svátcích ve výprodejích, v pohodě by měla stačit pro všechny moje velké malé chlapy, každý bude mít balíček.

Srovnání situace loni a letos je šílené, neznám snad nic, co by se nezdražovalo, od jídla, přes drogerii, pohonné hmoty a energie, oděvy i obuv, cokoliv potřebujeme koupit, je dražší, ale peníze chodí stejné. Loni jsem měla v rezervě aspoň pár korun na dárky, letos to vůbec nevyšlo. K tomu velcí dostanou balíček s mlskami nebo něco malého na sebe, všichni hlásí, mami nic nekupuj, hlavně mami hodně salátu, ale fakt hodně, máš ho nejlepší. Jsem ráda, že nejsou naučení na Vánoce o hromadě dárků, ale o tom, že přijedou, uděláme si pohodu, která pro ně samozřejmě znamená se pořádně najíst. Jako malí budou potají trhat perníčky ze stromečku, to jim zůstalo, Kubíček se s nimi bude prát, bude je provokovat, prostě bude doma zase živo a veselo, čtyři chlapi, moji chlapi.

Kubíček je malý, tak ještě samozřejmě hračku, malou stavebnici, hlavně zásoby pastelek, papírů, malování ho baví, u kreslení vydrží klidně několik hodin. Těch vlajek zemí a dopravních značek, co denně namaluje, by nám doma stačilo na celé dopravní hřiště. Hlavně, ať nikdo nemarodí, po loňské zkušenosti, kdy jsme nečekaně byli v izolaci až do Nového roku, takže jsme se všichni sešli později, jsem ve střehu, situace mi letos přijde horší. Vlastně, když tak na tím přemýšlím, tak na prvním místě je to, aby všichni byli zdraví, tím se všichni sejdeme a už to budou krásné svátky, to ostatní už je jen taková krásná mašle navrch.

Přečtěte si i starší zápisky naší samoživitelky Renaty G. A jestli chcete spíše přijít na jiné myšlenky a pořádně se zasmát, dejte si pár fejetonů Lucie Šilhové v její sekci Očima padesátky

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama

Sdílejte článek