Hlavní obsah

Jak to vidí chlap: Dospívající syn přestal jíst, aby zhubl. Už je vychrtlý, ale žádný problém nevidí

Foto: Pixel-Shot, Shutterstock.com
17. 3. 2022

Radčin dospívající syn se pod vlivem sociálních sítí začal víc věnovat svému vzhledu, což není na škodu. Jenže kromě toho, že se pustil do cvičení, také přestal jíst. Hodně zhubl a Radka má o syna velkou starost. Ale on se s ní o tom nechce bavit. Co ustarané mamince poradí Josef Hausmann?

Článek

Na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz přišel tento e-mail od naší čtenářky Radky:

Vážený pane Hausmanne,

mám potíž s 16letým synem. V době covidu, jak měli ve škole on-line výuku a stále byly karantény, tak se upnul na sociální sítě a zcela regulérně se začal zabývat tím, jak vypadá, začal cvičit, což vnímám jako v pořádku, ale on začal i výrazně méně jíst. Což trvá doteď. Nechce o tom, že by to mohl být, či už je, zdravotní problém, ani slyšet. Pořád mi říká, že mám být v klidu, ale já nejsem.

Za poslední půlrok zhubl pět kilo a to nikdy nebyl silný, takže už je opravdu hubený. Když ho chci zvážit nebo se ptám, co bude jíst, tak je vždy oheň na střeše, nechce se o tom bavit, přece si dá něco z ledničky. Ale já mám o něho opravdu strach, vařím mu zdravá jídla, v jídelně prý jídlo jí, ale jestli je to pravda, nevím. Moc ráda bych ho přiměla k návštěvě lékaře, bohužel je proti. Mluvila jsem o tom s kamarádkami, ony mi radí, abych s ním někam zašla, já souhlasím, ale jak ho mám k odborníkovi dostat, když nechce? Ano, je nezletilý, ale pokud by tam i šel, ale nespolupracoval, tak k čemu to bude?

Prosím, poraďte mi, co byste jako táta dělal vy (můj muž, táta syna, se mnou souhlasí, ale vždy jsem k synovi přece jen měla blíž, tak se manžel na nějaký radikální – naléhavý – krok necítí). Děkuji vám moc. Radka

Vážená paní Radko,

vůbec se nedivím vaší mateřské starostlivosti o dítě. To, co řešíte, je ovšem důsledek, který – lékař nelékař – bude přetrvávat, neodstraní-li se podstata. A to bude těžké, protože jí není nic menšího než monstrum zvané „moderní doba“. Jedním z jejích mnoha projevů jsou i tyhle sociální sítě a důraz na to, že nejdůležitější je vypadat – třeba i s vypatlanou hlavou a ručičkama pryč od práce, hlavně být in, cool a „hustej“. „Co tomu řeknou ostatní“ je hlavním kritériem úplně všeho. Doktorát z matematiky je houbes proti vytuněnému outfitu typu street.

Z reklam září veselé a bezstarostné zjevy „těch správných“ mladých a nedivte se, že váš mladý chce být také jedním z nich. Na tento trend nejvíce doplácejí „obyčejné“, leč mnohdy krásné ženy, jejichž potenciální obdivovatelé mají vkus pokřivený vyretušovanými fotografiemi napůl umělohmotných „bohyň“, kterým se běžná žena nemůže v životě podobat, takže si připadá jen jako náhražka ideálu z plakátu…

Já jsem velký zastánce štíhlosti, ale té zdravé, aby se tak řeklo – atletické. Dát si do těla sportem (nebo tvrdou prací) a pak si s čistým svědomím nacpat břicho svíčkovou se šesti. Štíhlost (čti vyzáblost) z hladu je umělá, nefyziologická, oslabující. Když už jste zmínila lékaře – anorexie spadá pod psychoobory. Mediální vzory vypracovaných postav Schwarzeneggerů a Vinnetouů, jaké jsme měli jako kluci my, byly za všechny psychology…

Ptáte se, co bych jako táta dělal. Víte, mé dítě (by) v 16 letech už pravidelně provozovalo spoustu regulérních sportů (volejbal, tenis, běhy na lyžích i na oválu, lezení, kajak…), které by s prázdným žaludkem provozovat nešly: všichni najedení soupeři by ho roznesli. Chápu, že v době covidové bylo sportování obtížnější, ale ani v 16 letech ještě není (úplně) pozdě, abyste kluka nemohla dát třeba někam na atletiku, judo nebo na orientační běh, zkrátka někam, kde se od trenérské autority dozví, že správné postavy a výkonnosti se docílí každodenní pílí, nikoliv lenošivým hladověním u internetu.

A s manželem byste mu měli jít příkladem. Zřejmě se žádným sportem nezabýváte, to byste jistě syna brali na sportoviště s sebou. Tak začněte i vy, když ne kvůli sobě, tak kvůli němu. Třeba obyčejným během. Deset kilometrů denně nikoho nezabije – a nedá se absolvovat o hladu.

Rada Josefa Hausmanna je dobrá. Potíž je ovšem v tom, že sport často k poruchám příjmu potravy vede a bez vhodné výživy se dají dlouhodobě podávat i vrcholové výkony. 

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama

Sdílejte článek