Hlavní obsah

Jak to vidí chlap: Dostávají ženy za stejnou práci méně?

Foto: thinkstock

Myslíte, že ženy v práci myslí na práci? Ale ne!Foto: thinkstock

Reklama

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Jednou z nejčastějších feministických agend jsou statistiky o výši výplat mužů a žen. A další, že za stejnou práci mají ženy menší výplatu. Což je ekonomický nesmysl. Nevěříte?

Článek

Nerozebírejme úmyslné pokřivování statistických průměrů zamlčováním objektivních pravd (učitel, inspektor, prezident, ministr či lékař vydělá stejně jako jeho ženský protějšek), nezahrnováním oblastí, kde ženy vydělávají více (genderové katedry sociologických fakult, vládní, „neziskové“ a resortní výbory pro „rovnost příležitostí“), a ignorováním větší ochoty mužů vykonávat riskantní a odloučená, avšak dobře placená povolání (ropné plošiny, doly, gastarbeit, montáže). Přistupme na jejich hru a věnujme se tomu okruhu profesí – většinou námezdných – na který se feministická propaganda soustřeďuje.

Kdyby ženy za méně peněz odváděly stejnou práci, volná ruka trhu by již dávno nepoptávala muže – ryze ženskou pracovní silou vyrobené zboží by cenově „válcovalo“ ostatní zboží. K tomu ovšem ani – řekněme po dvou stech letech – kapitalistické výroby nedošlo. Ženy tedy nejspíš pracovní výkon ekvivalentní výkonu muže nepodávají – z objektivních i subjektivních důvodů.

Hlavním objektivním důvodem je fakt, (ze kterého ovšem zaměstnavatel nic nemá), že žena má na krku starost o děti. Dítě je již předem omluvenkou, zavolat do práce, že žena přijde později, protože musí jít s dítětem k doktorovi, řešit problémy do školky, že zůstává doma na paragraf, je běžné a samozřejmé. Podružnějším objektivním důvodem je pokles (někdy i neschopnost) pracovního výkonu ženy v určitých fázích fyziologického cyklu.

Subjektivní důvody jsou nastíněny již v mottu článku. To jde ovšem rozvést dále – muž si při chůzi do práce v hlavě organizuje práci pro tento den, zvažuje pořadí důležitosti toho, co se má udělat, šacuje se, jestli má poznámkový diář. Žena při cestě do práce žehrá, že si měla přece jen vzít ty druhé kozačky, přemýšlí nad nespravedlností osudu, protože sekretářku ředitele dělá ta dorota, co je o deset let starší a neumí ani pořádně anglicky, a nikoli ona, žena reprezentativního typu a organizačních schopností, a osnuje plány, jak „udělá oči“ na toho nového inženýra.

V samotné práci pak s jí podobnými kolegyněmi neprobírají technické přednosti různých technologických postupů, nýbrž spekulují, kdo ze spolupracovníků je ještě nezadaný, kdo se jako takový rýsuje, protože je před rozvodem, mapují terén pro záložního chlapa pro případ, že by je ten jejich stávající opustil, nebo si pohrávají s myšlenkou, že by opustily ony jeho, byvše osloveny někým schopnějším, lépe postaveným, mocnějším. Nemalé úsilí věnují i kritice svých soupeřek, eventuálně jejich pomluvám a křivému předstírání loajality.

A za to by chtěly stejný plat.

Reklama

Související témata:
Paragraf

Načítám