Článek
I Romana napsala k nám do redakce na e-mail jaktovidichlap@prozeny.cz, aby se zeptala Josefa Hausmanna na svůj aktuální problém. Má zůstat s partnerem, i když ví, že s ní už další děti mít nechce, nebo toho bude vždy litovat? Takhle to vidí chlap!
Čtenářka Romana:„Je mi 29 let. Našla jsem si přítele, o 12 let staršího, skvělý chlap, o čemž částečně svědčí fakt, že mu byly svěřeny do péče všechny tři děti z prvního manželství, o které se příkladně stará (a já mu nyní pomáhám). Nejmladší čtyřletou miluju téměř jako vlastní. Na další dítě si netroufá, kvůli financím i věku, tuto otázku uzavřel a nemíní dál řešit. Tedy pokud s ním zůstanu, přijdu o možnost mít vlastní děti.
Jsem právě ve věku, kdy přibližně stejně staré kolegyně a kamarádky přicházejí do jiného stavu a přiznám se, že mě to dost bere. I já bych ráda chovala. Být na mém místě, jak byste se rozhodoval? Domnívám se, že lepšího partnera bych hledala velmi těžko. Jen mám strach, abych si to jednou nevyčítala…:-)“
Vážená Romano, řešíte nepřirozenou otázku: Chlapa, nebo dítě? Nepřirozenou proto, že tyto dvě alternativy proti sobě stát nemají. Pokud ano, něco zadrhává. Je snadné určit co. Buď máte tak málo na vybranou (nesměji se vám, za nedostatek krásy, kouzla nebo příležitostí k seznámení nikdo nemůže), že si nenajdete muže, který by měl (a rád) dítě s vámi, nebo je něco shnilého ve vašem současném příteli.
Rozeberme jeho argumenty proti dítěti. Uvedla jste dva:
- 1. Finance: S jeho třemi dětmi vás je v „rodině“ pět. To mně neříkejte, že při jednom vaření a předávání ošacení ze starších na mladší není pět jako šest. Leda by mu vadilo, že budete mít na mateřské méně peněz, než máte teď.
- 2. Věk: 29 + 12 = 41. Takže stále mladík s dlouhodobou perspektivou pro výchovu potomka. Oba argumenty jsou tudíž bez váhy.
Tato lichá argumentace zpochybňuje jeho vámi vylíčený ideál a posouvá ho do roviny sobce. Možná se bojí, že byste pak byla jeho dětem macechou a upřednostňovala dítě své – ale i to je sobecké, to si z vás dělá opatrovatelku svých dětí. Má-li vás rád, musí brát ohled i na vaše pocity i zájmy a těmi je jednoznačně vaše společné dítě. Ať už pro uspokojení vašeho mateřského pudu nebo pro utužení svazku.
Vůbec už nemluvě o tom, že v současné pozici jste jen jeho služka, která po odeznění vlastní plodnosti bude muset dosloužit „na panském“, pánovi zcela vydána na pospas. Jak to děláte s vlastními penězi? Dáváte si aspoň nějaké stranou?
Argumentů pro vaše společné dítě je mnoho, proti žádný, který by něco vážil. Společné dítě by zrovnoprávnilo vaše postavení ve vztahu a zlepšilo vaše vyhlídky do budoucna. A pokud k tomu nedojde, vyčítat si to budete, nebo přinejmenším nenaleznete klidu kvůli pochybnostem. Cizí děti vám vlastní nenahradí.
To uvidíte, až při nějaké výtce vám vmetou: „Stejně nejsi naše máma, tak nám dej pokoj."
