Hlavní obsah

Jak to vidí chlap: Napsala mi žena. O tom, že jste zlé!

Foto: thinkstock

Muži jsou na ženskou zlobu krátcí...

2. 5. 2013

Do dnešního vydání „Jak to vidí chlap“ si dovolím paradoxně ocitovat úvahu, jak to vidí žena – jedna čtenářka serveru ProŽeny.cz. Proč jsou ženy tak zlé?

Článek

Dopis jsem obdržel poštou. Nijak se tím nezpronevěřuji svému přesvědčení – sám bych to nenapsal lépe. Podotýkám, že ona žena má všechny důvody stát na protimužské frontě čtenářstva. Její manžel ji opustil, zanechav ji s malým dítětem, a několik dalších vztahů vzalo také za své.

Zlo v ženách

Projevy zla působeného muži máme tak často na tapetě, že se na první pohled zdá, že ženy jsou jeho oběťmi, nikoli (spolu)nositelkami. Jsem přesvědčená o tom, že ani jednomu pohlaví nelze obecně přisuzovat větší tendenci být hajzly/mrchami. Sklon ke zlu je v součtu u každého pohlaví stejný, jen to má u každého výrazně odlišné projevy. V poslední době hodně přemýšlím o nejhorším projevu ženských temných stránek, a to je mstivost, kvůli které jsou ochotny zraňovat vlastní dítě – hlavně když to bolí nenáviděného otce. Místo toho, aby jako lvice před nástrahami zlého světa své potomky bránily.

Nenávist k bývalému partnerovi pohání ženy k tomu, aby jim to pořádně osladily – pomlouvají je, znemožňují je, citově vydírají. A mají-li s bývalým společné dítě/děti, možnosti, jak bývalého citově decimovat, se obrovsky rozšiřují. Klasické zamezování styku s dětmi je to nejmenší, co dokážou dělat. Vypráví svým dětem nechutnosti o tatínkovi, vtloukají jim do hlaviček, že je tatínek přece nemá rád, že je vyměnil za někoho jiného, že polovina jejich krve je méněcenná a zkažená, protože pochází od táty.

Jak je možné, že matky, kterým by mělo snad nejvíc záležet na štěstí jejich dětí, jim tak ochotně otravují jejich dětskou dušičku, zasévají do ní jedovatá semena nenávisti, nedůvěry a zášti?

Nebo je celý pojem mateřské lásky jen taková fráze, pod kterou se schovává čistě vlastnění předmětů (= dětí), poskytujících skvělé a účinné nástroje pro mstu všem, o kom se domnívají, že jim ublížili? Neměly by právě ty ženy, kterým bylo třeba i skutečně ublíženo, mít na paměti především to, aby tím spíše dětem zajistily co nejméně stresující a emočně devastující podmínky pro další růst?

(Ne, že by toho nebyli schopní i někteří muži, ale o takových případech jsem snad ani neslyšela, rozhodně to nebude typické mužské jednání. Zato ženy se ho dopouštějí napříč celým společenským spektrem, jeden otřesný případ, o kterém jsem slyšela, se dokonce týkal dětské psycholožky… Proboha!)

Napadají mě s tím i další otázky:

  • Kdo působí obecně víc zla v partnerství svých dětí? Tchyně, nebo tchánové?
  • Kdo spíše ve svých dcerách vzbuzuje pocit, že jsou nemožné a k ničemu? Matky, nebo otcové?
  • Kdo ze svých synů dělá nesamostatné mamánky, a každý jejich pokus jít vlastní cestou doprovází záplavou slz a projevy na téma vděčnost? Matky, nebo otcové?
  • Kdo je z partnerů tím typickým představitelem nespokojeného, vyčítajícího a kritizujícího? Manžel, nebo manželka?
  • Který pracovní kolektiv hrozí napjatými vztahy, ryze mužský, nebo ryze ženský?

Jakkoli jsou tyto úvahy hrubě všeobecné a nelze je aplikovat na každý jednotlivý případ, myslím, že obecné zákonitosti jsou zřejmé. Čím to je, že ženy mají tak vysokou schopnost šířit zlo?

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama

Sdílejte článek