Článek
V roce 2004 jste se stala Miss ČR a najednou jste byla známá. Noviny potřebují senzace a lidi zajímají hlavně pikantnosti ze života celebrit. Zvažovala byste žalobu, kdyby se o vás napsaly ošklivé nepravdy?
Nemůžu říct, že to nikdy neudělám. Zatím jsem ale nad vším mávla rukou, protože moje rodina a přátelé naštěstí bulvár berou s nadhledem..
S vítězstvím v soutěži krásy se váš život určitě změnil. Přibylo vám najednou hodně nových přátel, nebo se ozvali i ti, které jste léta neviděla?
Někteří přátelé odešli. Ta kvalitní přátelství ale zůstala. Člověk si musí vybírat, přátelé na celý život se velmi těžko hledají. A těch, kterým se můžeme svěřit se vším, je jen pár.
O čem jste snila jako malá holka?
Chtěla jsem být zdravotní sestrou. Už ve třetí třídě jsem chodila do zdravotnického kroužku, pak jsem se přihlásila na střední zdravotnickou školu. Následně jsem studovala farmaceutickou fakultu. Vždy mě lákalo zdravotnictví.
Takže jste netoužila být modelkou?
Modelingu jsem se začala věnovat až v jednadvaceti. Oslovil mě na ulici majitel agentury a přemluvil mě i k přihlášce do soutěže. Modeling pro mě byla jen nejvýhodnější studentská brigáda. Navíc mi umožňoval v rámci práce cestovat, což je můj největší koníček.
Jana se svým tanečníkem Michalem NecpálemFoto: archiv Jany Doleželové
Co bylo rozhodujícím momentem, že jste se do soutěže přihlásila?
Mým cílem bylo zvítězit nad vlastní trémou. Hrála jsem deset let na piano, ale při klavírním vystoupení před lidmi jsem mívala obavy. Zvolila jsem „léčbu šokem". (smích) Usoudila jsem, že když zvládnu přímý přenos, tak mi běžné vystupování před lidmi nebude dělat potíže. Vyšlo to. Nyní při přenosech StarDance však zažívám stejnou trému jako při soutěži Miss ČR.
Jaké vlastnosti nesmí člověk postrádat, aby vám byl příjemný a sympatický?
Musí mít smysl pro humor, být poctivý a čestný. Nesmí být namyšlený ani materialista.
Dáváte při setkání na první dojem?
Částečně spoléhám na svou intuici. Po opakovaných setkáních už věřím dojmu, který na mě dotyčný zanechal.
Někdy v nás ten člověk na první dojem zanechá příjemný pocit. I přesto se stane, že jsme časem zklamaní. Zaslouží si člověk, který vás zklame, druhou šanci?
Záleží, v čem zklame, je to případ od případu. To nejde zobecnit.
Mezi nepříjemná životní zklamání patří i nevěra. Dokázala byste ji odpustit?
Nemám zatím děti, tak bych nevěru neodpustila. Kdybych ale měla rodinu, dívala bych se na to jinak a asi bych nebyla tak striktní. Nemohu dopředu vědět, jak bych se zachovala.
Nejste vdaná, ale máte přítele. Čeho si na něm vážíte?
Můžu se na něj spolehnout a v těžších chvílích je mi oporou. Je to muž do nepohody.
Žárlíte?
Málo a zdravě.
