Ještě tě můžu seřezat!

Ve školách už se netrestá, byť mnozí s láskou vzpomínáme spíše na učitele, kteří si uměli zjednat pořádek i za cenu nějakého pohlavku, než na ty, kteří na nás jen žlučovitě poštěkávali. Mgr. František Morkes, který se zabývá historií školství, upozorňuje, že to s těmi školními tresty v minulosti nebylo zase tak hrozné: "Rákoska jako výchovný prostředek se traduje z dob, kdy především na vesnické školy chodili učit vysloužilí vojáci." Byly to doby, kdy obecně pedagogická kvalifikace byla mizerná. To je už hodně dávno. Ostatně ani Jan Amos Komenský nic nenamítal proti nějaké té „výchovné", a to už byl nějaký pedagog a humanista. Trestat se mohlo za "krádeže, nemravnosti, závist a nadutost", nikoli za neznalost či neschopnost.

Mimochodem - toto je důležité pro pochopení, proč se rodiče, kteří trestající své děti za špatné vysvědčení, chovají zhovadile. Trest přichází totiž za to, co od nich v oblasti inteligence, pracovitosti a kázně jejich bezmocné ratolesti přímo „nakoupili".

Prosím, ponechme nyní stranou týrání dětí nepřiměřenými tělesnými tresty. To je trestný čin se vším všudy a hnus, jehož vykonavatelé si zaslouží postavit na pranýř. Bavme se o nás normálních, kteří děti nebijeme holemi, pruty a pásky, kteří si na nich nehojíme své mindráky. Jen prostě občas, když hrnek přeteče, odjistíme pravačku a zvolíme ráži mírnou či přiměřenou. Přiznejme si, že tak činíme a činiti budeme zákon nezákon, tedy nebudeme se už ptát, zda ano či ne, ale jak.

Nechci se rouhat, ale troufám si říci, že dobře i špatně můžeme dítě vychovat bez pohlavku i s občasným pohlavkem. Jsem přesvědčen, a berte to jako můj soukromý názor, že takzvanými psychotresty, nejsme-li v této problematice odborně proškoleni, si můžeme děti poničit úplně stejně jako nepřiměřenými fyzickými tresty.

Jakkoli se odborníci hádají jako psi, zda tělesný trest patří či nepatří do rodičovského výchovného rejstříku, v něčem se shodují: Pokud ano, pak má smysl pouze u dětí od 12.-16. měsíce věku do puberty. Menší dítě trest nechápe, pro dítě od puberty výše je tělesný trest ponižující. U puberťáků se doporučuje zákaz televize, zábavného internetu, vycházek, škrt v kapesném. Nedoporučuje se zákaz sportovních aktivit a zájmových mimoškolních činností. Častými a tvrdými tělesnými tresty poznamenáme dítě na celý život, protože mu poničíme sebevědomí. Buď z dítěte vychováme ustrašeného a neprůbojného neurotika, nebo naopak agresivního a zlého člověka. Dítě se nám může též odcizit a vyhýbat.

Trest by měl být přiměřený a neměl by být prováděn v afektu, měl by však následovat bez delšího prodlení po prohřešku dítěte, doplněn jasným vysvětlením. Trestem nesmíme dítěti říkat, že ho nemáme rádi, ani narušit jeho sebeúctu.

A to nejdůležitější nakonec: Tělesný trest může mít smysl jen a pouze v případě, kdy je vyvažován hlazením a pochvalami. Poskytneme-li dítěti lásku a jistotu, pěstujeme-li jeho sebevědomí, hladíme-li a chválíme-li, pak jsem přesvědčen, že si svoji ratolest občasným plácnutím přes zadek neponičíme.

Co si o tom myslíte vy? Napište nám na info@prozeny.cz !