Hlavní obsah

Jak na dětskou hyperaktivitu

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Hyperaktivní děti jsou impulzivní

Hyperaktivní děti jsou často označovány za hloupé, rozmazlené, zlé, konfliktní či dokonce agresivní. Kvůli tomu jsou mnohdy svými vrstevníky vyčleňovány z kolektivu. Ale hyperaktivita není nic zlého a už vůbec ne něco „naschvál". Pojďme se na hyperaktivitu podívat objektivně!

Článek

Výskyt hyperaktivity se v současné dětské populaci v České republice odhaduje na 5 - 8 %, což představuje až 135 000 dětí a dospívajících. Přestože se jedná o velkou skupinu dětí, panuje mezi laickou i odbornou veřejností mnoho mýtů a předsudků, které komplikují začlenění těchto dětí do společnosti.

Příznaky hyperaktivity

Hyperaktivita je charakteristická třemi oblastmi, ve kterých se vývoj dítěte liší od normy - zvýšeným motorickým neklidem, nepřiměřeným stupněm pozornosti a impulzivitou.

Motorický neklid je nejviditelnějším a zároveň nejméně závažným projevem této poruchy. Hyperaktivní děti jsou neustále v pohybu, hodně mluví, případně vydávají zvuky, a to většinou dost nahlas. Zkrátka máte doma temperamentnější, živější, hlučnější, neposednější a prakticky neunavitelné dítě.

Poruchy pozornosti jsou závažnější. Můžou mít dvě extrémní podoby. Na jedné straně dítě nedokáže u ničeho vydržet, musí-li se déle soustředit, je brzy unavené nebo začne dělat chyby z nepozornosti. Neumí si zorganizovat práci, je zapomnětlivé. Na druhé straně, je-li nějakou činností zaujato, zcela se propadne do svého světa, nevnímá své okolí, ani signály vlastního těla o pocitech hladu, žízně, tělesných potřebách apod. Na své okolí tedy může působit jako hloupé, až zaostalé nebo také neposlušné a vzdorovité. Obtíže se soustředěním jsou dány tím, že mozek dítěte není schopen tzv. „podmíněného útlumu", jednoduše řečeno to znamená, že mozek není schopen vyhodnotit prioritu příchozích podnětů a reaguje buď na poslední nebo nejsilnější podnět. Tím může být pes štěkající za oknem, nový penál spolužáka nebo oblíbená hra, která dítě zcela pohltí.

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Pedagog musí k hyperaktivnímu dítěti přistupovat citlivěji

Nejzávažnějším projevem této poruchy je impulzivita. Tedy unáhlenost, netrpělivost a zbrklost při práci - především v kontaktu s ostatními lidmi. Děti nejsou schopny regulovat své chování, reagují nepřiměřeně na sebemenší podnět. Na ostatní působí sociálně neobratně, konfliktně a někdy až agresivně.

Je mé dítě hyperaktivní?

Co je hyperaktivita, jsme si řekli. Jak a kdy ale lze rozlišit, zda se u našeho dítěte jedná o vývojovou poruchu a nebo je hyperaktivní chování pouze povahovým rysem či reakcí na nastalou situaci? A který odborník nám může pomoci, jestliže si nejsme jistí?

Diagnózu ADHD lze u dítěte stanovit nejdříve mezi 3 - 4 rokem života. A co je důležité, příznaky poruchy by měly trvat šest měsíců a dítko by se takto „poruchově" mělo chovat minimálně ve dvou různých prostředí. A také by se nemělo chování vašeho dítěte spojovat s jinými příčinami (nemoc, infekce, metabolická porucha, stres nebo trauma).

Nejčastěji si něčeho odlišného u svého dítěte všimnou rodiče. Pak učitelky v mateřské škole, pediatr atd. Pro odborné vyšetření je nezbytné vyhledat dětského psychologa nebo dětského psychiatra, případně neurologa.

Hyperaktivitu nelze vyléčit nebo dítě zcela změnit, lze jen podpořit jeho zdravý vývoj a minimalizovat nežádoucí projevy poruchy. Ale protože jsou hyperaktivní děti psychicky křehké a zranitelné, je rovněž potřeba systematicky podporovat rozvoj jejich sebeúcty a sebevědomí. Proto by rodiče měli posilovat to, v čem je jejich dítě dobré a umožnit mu zažívat úspěch a radost z vlastního výkonu.

Milí rodiče, jsme si vědomi, že s hyperaktivním dítětem to mnohdy není jednoduché, ale zkuste se obrnit trpělivostí, určitě se vyplatí!

ynezorPumanzeSaNyknalC