Jak na dětskou hyperaktivitu

Výskyt hyperaktivity se v současné dětské populaci v České republice odhaduje na 5 - 8 %, což představuje až 135 000 dětí a dospívajících. Přestože se jedná o velkou skupinu dětí, panuje mezi laickou i odbornou veřejností mnoho mýtů a předsudků, které komplikují začlenění těchto dětí do společnosti.

Hyperaktivita je charakteristická třemi oblastmi, ve kterých se vývoj dítěte liší od normy - zvýšeným motorickým neklidem, nepřiměřeným stupněm pozornosti a impulzivitou.

Motorický neklid je nejviditelnějším a zároveň nejméně závažným projevem této poruchy. Hyperaktivní děti jsou neustále v pohybu, hodně mluví, případně vydávají zvuky, a to většinou dost nahlas. Zkrátka máte doma temperamentnější, živější, hlučnější, neposednější a prakticky neunavitelné dítě.

Poruchy pozornosti jsou závažnější. Můžou mít dvě extrémní podoby. Na jedné straně dítě nedokáže u ničeho vydržet, musí-li se déle soustředit, je brzy unavené nebo začne dělat chyby z nepozornosti. Neumí si zorganizovat práci, je zapomnětlivé. Na druhé straně, je-li nějakou činností zaujato, zcela se propadne do svého světa, nevnímá své okolí, ani signály vlastního těla o pocitech hladu, žízně, tělesných potřebách apod. Na své okolí tedy může působit jako hloupé, až zaostalé nebo také neposlušné a vzdorovité. Obtíže se soustředěním jsou dány tím, že mozek dítěte není schopen tzv. „podmíněného útlumu", jednoduše řečeno to znamená, že mozek není schopen vyhodnotit prioritu příchozích podnětů a reaguje buď na poslední nebo nejsilnější podnět. Tím může být pes štěkající za oknem, nový penál spolužáka nebo oblíbená hra, která dítě zcela pohltí.

Nejzávažnějším projevem této poruchy je impulzivita. Tedy unáhlenost, netrpělivost a zbrklost při práci - především v kontaktu s ostatními lidmi. Děti nejsou schopny regulovat své chování, reagují nepřiměřeně na sebemenší podnět. Na ostatní působí sociálně neobratně, konfliktně a někdy až agresivně.

Co je hyperaktivita, jsme si řekli. Jak a kdy ale lze rozlišit, zda se u našeho dítěte jedná o vývojovou poruchu a nebo je hyperaktivní chování pouze povahovým rysem či reakcí na nastalou situaci? A který odborník nám může pomoci, jestliže si nejsme jistí?

Diagnózu ADHD lze u dítěte stanovit nejdříve mezi 3 - 4 rokem života. A co je důležité, příznaky poruchy by měly trvat šest měsíců a dítko by se takto „poruchově" mělo chovat minimálně ve dvou různých prostředí. A také by se nemělo chování vašeho dítěte spojovat s jinými příčinami (nemoc, infekce, metabolická porucha, stres nebo trauma).

Nejčastěji si něčeho odlišného u svého dítěte všimnou rodiče. Pak učitelky v mateřské škole, pediatr atd. Pro odborné vyšetření je nezbytné vyhledat dětského psychologa nebo dětského psychiatra, případně neurologa.

Hyperaktivitu nelze vyléčit nebo dítě zcela změnit, lze jen podpořit jeho zdravý vývoj a minimalizovat nežádoucí projevy poruchy. Ale protože jsou hyperaktivní děti psychicky křehké a zranitelné, je rovněž potřeba systematicky podporovat rozvoj jejich sebeúcty a sebevědomí. Proto by rodiče měli posilovat to, v čem je jejich dítě dobré a umožnit mu zažívat úspěch a radost z vlastního výkonu.

Milí rodiče, jsme si vědomi, že s hyperaktivním dítětem to mnohdy není jednoduché, ale zkuste se obrnit trpělivostí, určitě se vyplatí!