Naučte se jednat s lidmi 2

Tato schopnost úzce souvisí s asertivním právem říct: „Já ti nerozumím." Tak jako vy neumíte číst lidem myšlenky a prosby přímo z očí, ani vaše okolí to nedokáže. Tedy, když něco chcete nebo potřebujete pomoci, měli byste o to umět požádat. Nemějte pocit, že svou prosbou někoho obtěžujete. Definujte ji srozumitelně, musí z ní jasně vyplývat, o co vlastně žádáte. Nerozkazujte a nevyčítejte. To už by se jednalo o manipulativní chování, které nemá s asertivitou nic společného!

Jestliže budou vaše prosby vyslyšeny, poděkujte a dejte najevo radost. V opačném případě se zkuste necítit trapně. Neberte si to osobně, buďte rádi, že jste to zkusili. A hlavně se nenechte odradit, zkuste to příště znovu.

Každý občas kývne na něco, co si později vyčítá. Připadá vám těžké jakoukoliv prosbu odmítnout? Cítíte pocity viny, protože jste někomu nevyhověli nebo nepomohli? Někdy může také nastat situace, kdy vám někdo něco nabízí. To často bývá problém starších lidí, kteří se nechají uvrtat na ledacos. Sice další sadu hrnců nepotřebují, ale nedokáží vyslovit jednoznačné NE. I vy se můžete nechat přesvědčit a později, když už je pozdě, si to vyčítat.

Proč byste měli dělat věci, které nechcete? Zapátrejte v paměti a vybavte si situace, kdy jste vy někoho o něco žádali. Jistě vám vždy nebylo vyhověno. A tak by to mělo být i z druhé - té vaší - strany. Naučte se konstatovat jasné ne. Nemusíte nic vysvětlovat ani se omlouvat, nebo se dokonce cítit provinile. Pokud dotyčný bude stále naléhat, můžete použít techniku poškrábané gramofonové desky, o níž se dočtete níže.

Jestliže jde o osobu, na které vám záleží, můžete dát najevo své city a odmítnout empaticky. Např. „Promiň, je mi to líto, ale opravdu ti nemohu pomoci.“ Můžete také nabídnout pro obě strany přijatelný kompromis - pomůžete jinak, je-li to ve vašich silách. A abyste nejednali na svůj úkor, nabízíme základní asertivní techniky.

Smyslem je získat to, čeho chcete dosáhnout, nenásilným způsobem. Jistě jste někdy v životě slyšeli zaseknutou gramofonovou desku. Na stejném principu funguje i tato technika. Zkrátka znovu a znovu opakujete váš požadavek, dokud vám není vyhověno. Může být těžké domáhat se něčeho, na co nám již několikrát bylo řečeno ne. Odolejte a vytrvale pokračujte ve svém naléhání. Pozor však na agresivitu! U této techniky je snadné k ní sklouznout. Nezvyšujte hlas, nebuďte naštvaní. Jen stále opakujte své stanovisko. Vyvarujte se také pasivitě. Nevzdávejte to hned. Je celkem pravděpodobné, že nejdříve budete několikrát odmítnuti.

Nenechte se odradit, buďte silnější než váš odpůrce. Dejte mu najevo, že si opravdu stojíte za svým a nehodláte se nechat odbýt obyčejným „ne“. Druhému přitom hleďte do očí. Jestliže se budete dívat na druhou stranu, budete působit nedůvěryhodně a zranitelně nebo naopak povýšeně a nafoukaně. Když se druhá strana bude ptát na důvody, neodpovídejte. Nemusíte nic vysvětlovat. Neposkytujte žádné omluvy ani výmluvy na otázku „proč“. Jen stále opakujte svůj požadavek.

Asertivita není prosazování vašich nároků na úkor ostatních. Vaší povinností je také nechat ostatní chovat se asertivně. Nyní nastává otázka: Jak jednat s lidmi, kteří se chovají asertivně? S technikou poškrábané gramofonové desky zde mnoho nepořídíte. Nastala by bezvýchodná situace, kde by si obě strany vedly svou a to by mohlo pokračovat donekonečna.

Zde se nabízí technika přijatelného kompromisu. Jejím smyslem je se s partnerem domluvit na nějakém třetím řešení, které nebude ani na náš ani na úkor druhé strany. V této situaci musíte poslouchat protějšek, a když budete pozorní, můžete lehce nalézt ono další řešení, tedy kompromis. Ale pozor! Přistoupit na přijatelný kompromis neznamená, že se vzdáte svého názoru. Nenechte druhého realizovat jeho návrhy, se kterými nesouhlasíte, jen proto, abyste měli svůj klid a nemuseli dál vyjednávat. To není přijatelný kompromis, o kterém mluví asertivita, to je pasivní chování. Vždy totiž musí jít o vzájemnou dohodu.

Mnozí lidé se domnívají, že když dají najevo své pocity, okolí toho využije. Tito lidé trpí při rozhovorech s ostatními úzkostí a napětím. Zkrátka nevědí, o čem mluvit. Bojí se, aby jejich slova nebyla později použita proti nim. Rozhovor může usnadnit a odlehčit právě technika volných informací a sebeotevření. Naučte se o sobě hovořit. Dejte najevo své dobré i špatné vlastnosti a nestyďte se za ně. Když budete mluvit o svých špatných vlastnostech, partnera to uklidní. Bude vědět, že ani vy nejste dokonalí, a sám ukáže své slabiny. Mluvte ale i o silných stránkách, nebo o věcech, které se vám povedly. Jinak vzbudíte pocit zakomplexovanosti. Nedovolte, aby jeden z vás měl očividně navrch.

Umění mluvit o sobě a svých pocitech vám usnadní pozdější komunikaci s okolím. Lidé se s vámi budou cítit příjemněji a nebudou se bát otevřít. Sebeotevření odbourává pocit úzkosti, napětí a strachu při rozhovoru. Volné informace poskytujte tehdy, když nevíte, jak v rozhovoru pokračovat.

Tato technika má promítat situaci, kdy se člověk rozběhne a chce narazit do zamčených dveří. Když ale čeká náraz, ukáže se, že jsou dveře otevřené. Člověk k jeho překvapení jimi prolétne a vůbec nikam nenarazí. Tuto techniku používáme většinou při reagování na neoprávněnou kritiku. Musíte ale striktně oddělit to, co může být v kritice alespoň trochu pravděpodobné a co jsou jen subjektivní názory a postřehy kritika. To, co by mohla být pravda, odkývejte. Kritikovo subjektivní hodnocení zásadně ignorujte. Při této technice je důležité zachovat klid. Kritikovy snahy vyprovokovat vás svým ledovým klidem ihned dokonale odzbrojíte. Bude se cítit, jako by vyletěl otevřenými dveřmi.

Těšte se na poslední díl našeho asertivního seriálu, ve kterém se dozvíte ,jak reagovat na kritiku . Do té doby můžete trénovat, co jste se doposud naučili. Když budete poctivě cvičit, výsledek je zaručený. A napište nám, co jste se už naučili, co vám dalo nejvíc zabrat, a jak jste tu protivnou kolegyni konečně pořádně odkázali do patřičných mezí!