Nespěchejte na své miminko

Časopis Uzlíček

Ke zpracování tématu o psychomotorickém vývoji mě inspirovaly maminky, které jsem slýchávala na dětských hřištích. Jedna byla hrdá na to, že její miminko již sedí, ačkoli je mu teprve pět měsíců. Jiná zase hlásila, že svému osmiměsíčnímu synkovi koupila chodítko a třetí maminka jen smutně sledovala rozhovor zpovzdálí a hlavou se jí honily myšlenky, zda-li není její dítě opožděné, když se v sedmi měsících „jen" přetáčí a plazí.

Každá jste určitě zaslechla podobný rozhovor maminek, či se ho dokonce zúčastnila. Možná jste se cítily podobně, když jste slyšely chvalozpěv na cizí dítě. Ráda bych ale vše uvedla na správnou míru a budu velice ráda, pokud budete vést děti v souladu s jejich psychomotorickým vývojem (vysvětlení pojmu najdete níže). V opačném případě se sice budete mít čím chlubit, nicméně uspěchání vývoje vašeho dítěte jeho zdraví neprospěje.

Centrální nervový systém (CNS) se skládá z mozkové kůry, podkorových center, prodloužené míchy a míchy. Nově narozené dítě má CNS tzv. nezralý, vyvíjející se do věku asi šesti let. Jednotlivé části CNS dozrávají postupně a dá se říci, že motorika dozrává od míchy (v páteři) směrem k mozkové kůře (v lebce). Novorozenec v období prvního měsíce prakticky pouze leží a jeho pohyby jsou závislé na míšních reflexech, vegetativním nervovém systému (řídí např. činnost trávicího systému) a popřípadě řízení z prodloužené míchy (zajišťuje např. dýchání a srdeční činnost).

Přibližně 4. rokem věku dítěte končí zrání CNS v hrubé motorice (hrubá motorika je např. lezení po čtyřech, chůze, apod.). Zralost CNS můžete testovat i sami. Tříleté dítě by mělo zvládat například stoj na jedné noze po dobu tří sekund nebo by mělo umět zvednout ruku nad hlavu tak, aby byla paže plně natažena podél hlavy.

Do 6. roku věku dítěte dochází k dokončení zrání CNS v jemné motorice (do jemné motoriky řadíme např. šikovnost ruky nebo jemné pohyby obličejových svalů). Dítě by již samo mělo zvládnout úchop předmětů bez naší pomoci. Proto i nástup do školy je spojen s dozráním CNS, neboť dítě se bude učit psát. Dozrávání jemné i hrubé motoriky je geneticky předprogramováno.

Zhruba od 2. měsíce věku, v závislosti s dozráváním CNS, dítě začíná zvedat hlavičku vleže na břiše, aby rozšířilo své zorné pole. Vleže na zádech, díky motivaci dosáhnout na hračku, se dítě otáčí atd. V principu lze tedy říci, že bez volní motivace (touha dítěte něčeho dosáhnout) by zákonitě nebyl postup ve vývoji pohybu. Odtud je tedy odvozen medicínský termín „psychomotorický vývoj".

Nucení k předčasnému sezení škodí!

Byla bych ráda, kdyby všechny maminky respektovaly geneticky naprogramovaný psychomotorický vývoj a nespěchaly na vývoj svého miminka. Kosterní systém je v prvních letech života velmi měkký, chrupavčitý a velice snadno dojde k jeho strukturálnímu poškození. Jedním příkladem za vše může být skutečnost, že u dětí předčasně rodiči posazovaných dochází velmi rychle k anatomickým změnám na obratlích, z čehož vyplývá nebezpečí vzniku skoliózy, nehledě na to, že i orgány uvnitř hrudníku a bříška jsou neadekvátně stlačovány váhou hlavičky a horní polovinou trupu.

Zda psychomotorický vývoj dítěte postupuje tím správným směrem, lze otestovat třemi způsoby a tím odhalit počínající odchylky ve vývoji:

1. Test hodnocením úrovně vzpřimování, neboli tzv. posturální aktivity. Pediatr, ale i maminky, mohou pozorovat, co miminko umí. Zda se otáčí, uchopuje hračku, nese si ji do úst, prohlíží si ji a předává z ručičky do ručičky. V tomto případě se hodnotí tzv. kvantita i kvalita pohybu. Na každý týden či měsíc, který již miminko svým věkem dovršilo, připadají určité dovednosti, které by mělo zvládat.

2. Dalším testem je hodnocení tzv. posturální reaktibility, kterou lze otestovat sedmi polohovými reakcemi. V závislosti na změně polohy dítě reaguje pohybovou odpovědí.

Nejznámějším testem mezi maminkami je pomalé vytažení miminka z lehu na zádech za ručičky do polosedu. Při tomto testu se hodnotí, zda a jak se miminko přitahuje a „posazuje".

Tyto testy provádí nejčastěji dětský neurolog. Ovšem i pediatr by je měl znát, aby dokázal včas ohodnotit nesprávný vývoj dítěte.

3. Do uceleného lékařského hodnocení patří otestování tzv. primitivních (novorozeneckých) reflexů. Jedná se o reflexy řízené míchou. Tyto reflexy s věkem nikdy nemizí. Pouze v závislosti na dozrávání vyšších stupňů CNS jsou tyto reflexy „překryty" a tudíž utlumeny, a nelze je v pozdějším období u zdravě se vyvíjejícího miminka vyvolat. Tyto reflexy lze pozorovat pouze v případě, že dojde k poškození řízení CNS, např. po mozkové mrtvici u dospělého člověka, infekčních nemocí CNS u dětí apod.

Tento článek ukončeme výrokem velmi uznávaného, bohužel již zesnulého odborníka, doc. MUDr. Václava Vojty:

„Právě ony pozorují své miminko a tráví s ním velkou část svého času. Postřehy jejich pozorování jsou proto pro odborného lékaře tím nejlepším vstupem pro odhalení případných problémů."

Časopis Uzlíček únor 2007