A s čím jste si jako malí hráli vy? 80. léta ovládli mončičáci a Rubikova kostka, vyvolení měli barbie

K oblíbeným hračkám máme vztah i po letech, a není divu. Jsou v nich schované dávné emoce a vzpomínky, ke kterým se velmi rádi vracíme. Pamatujete si na vaši nejoblíbenější hračku z dětství? Na tu radost, když jste pod stromečkem objevili mončičáka a konečně se s ním mohli pomazlit a nakrmit ho, protože půlka třídy už ho měla a vy jste jim tak strašně záviděli?

Touha po nedosažitelném provázela celou generaci Husákových dětí i těch, co se narodily o něco dříve či později. V obchodech toho bylo pomálu a vše, co zavánělo Západem, bylo pro většinu dětí nedostupné. Včetně takových samozřejmostí, jakými jsou pro dnešní děti panenky barbie nebo kostičky lego. Jejich rodiče si museli vystačit se stavebnicí Merkur, vláčky či mozaikou Broučkem. „Barbínu měly ve třídě jen dvě holky,“ vzpomíná dnes dvaapadesátiletá Lenka. „Strašně jsme jim je záviděly, ale prosby u Ježíška stále vycházely naprázdno,“ svěřuje se se svými vzpomínkami na dětství v 80. letech. Život jí změnil až strýc, který občas jezdil pracovně do Mnichova, a jednou se u nich objevil s krásně zabalenou krabicí. „V té chvíli jsem byla ta úplně nejšťastnější holčička na světě a věřte či ne, tu panenku mám dodnes,“ dodává Lenka.

Plyšové potvůrky Monchhichi s velkýma očima a ušima, které si často cucají palec, se zrodily v roce 1974 v Japonsku a zhruba o deset let později se staly v tehdejším Československu naprostým hitem. Většina dětí, zejména holek, po figurce s plyšovým tělem a gumovým obličejem zoufale toužila, ze začátku se ale prodávaly pouze v Tuzexu a byly těžko k sehnání. Původní originál s pískajícím bříškem byl hnědý, pak se objevily i modré, žluté či růžové roztomilé postavičky, nejčastěji přivezené z Maďarska. Existovaly i speciální edice, například s oblečky nebo v podobě rodinky. Ty původní se na bazarech prodávají dodnes i za tisíce korun, takže pokud doma nějakého toho zapomenutého mončičáka objevíte, máte malý poklad. (Mimochodem, dnes děti podobně touží po příšerce Labubu.)

Zásobování obchodů s hračkami bylo před revolucí odkázáno na domácí zdroje, případně na hračky dovážené z východního bloku – Maďarska, Polska nebo Sovětského svazu. A zatímco holky toužily po barbínách, kluci si nejčastěji přáli autíčka či stavebnice. Velmi populární byl Merkur, jehož historie sahá až do roku 1920. Tehdy založil Jaroslav Vancl firmu Inventor a nechal si patentovat originální stejnojmennou kovovou stavebnici. Jednotlivé díly se k sobě spojovaly kovovými háčky. V roce 1925 přišel s novým systémem, kdy se kovové části k sobě spojují maticemi a šroubky. Další oblíbenou stavebnicí, kterou svým dětem či vnukům můžete pořídit i dnes, byla SEVA - podlouhlé modré dílky a bílé spojovací kostičky, které se zasouvají do sebe a vytváří se tak 3D síť čtverců. Ze stavebnice je možné postavit funkční vozidla, stroje, budovy, nábytek, letadla, lodě, vlaky… Historicky první stavebnice SEVA 1 na československý trh vtrhla v roce 1979 a obratem se stala nedostatkovým zbožím.

Velkým hitem začátku osmdesátých let byla také Rubikova kostka, kterou chtěl každý školák. Jejím autorem byl maďarský sochař, architekt, designér a vynálezce Ernö Rubik. Původně měla sloužit pouze jeho studentům na Vysoké škole užitého umění v Budapešti jako učební pomůcka při cvičení trojrozměrné představivosti. Skládání barevně oddělené krychle se ale velmi rychle stalo hitem po celém světě – prodalo se jí přes 350 milionů kusů. První oficiální mistrovství světa ve skládání kostky se konalo v roce 1982 v Budapešti a vítěz ji tehdy složil za 22,95 vteřiny. Tak schválně, pamatujete si, jak rychle jste to kdysi dokázali vy?

Mléčné bary, telefonní budky a cigaretový dým všude – fenomény, které už se asi nevrátí. Chybí vám?