Hlavní obsah

Očima padesátky Kamily Špráchalové: Spíše než ptáčátko jsem vypasený krocan

Foto: Archiv Kamily Špráchalové / ilustrace Lenka Samešová

Od mala jsem slýchala úsloví, pořekadla a ponaučení, která jsem do sebe nasákla jak mořská houba. Neboť je pravda, že co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. Pozdě nechodím, a tak si neškodím. Co mohu udělat dnes, neodkládám na zítra. Láskou hory přenáším. Na druhou stranu často seju vítr a sklízím bouři, není mi rady, ani pomoci a neustále se chybami učím.

Článek

Když ale odložím růžové brýle a nasadím si dioptrické, zjevně uzřím, že některá rčení se s přibývajícími léty i kily staví do bizarního světla a jiná si dokonce navzájem odporují.

Je mi padesát a dodnes nedokážu jíst do polosyta a pít do polopita. Protože věci se dělají pořádně a ne jen napůl. Z poučky mluviti stříbro, mlčeti zlato jsem zmatená permanentně. Asi proto, že líná huba je holé neštěstí. Z té své už nikdy nevypustím, že ranní ptáče dál doskáče. Poněvadž jakmile přestřelím dopolední aktivity, k večeru rozhodně neskáču, ale se vleču. K ptáčátku mám na hony daleko. Spíš se cítím být vypaseným krocanem. Nebo tolik oblíbené, že s poctivostí nejdál dojdeš. Já došla tak akorát k okýnku v bance, kde jsem zaplatila tučné daně. Následných pár týdnů v kontokorentu jsem poztrácela víru v to, že halíře dělají talíře. Ale v nouzi poznáš přítele! To sedí i po letech. Mezi mými kamarády není jediný milionář. Holt vrána k vráně sedá a rovný rovného si hledá.

Jedno úsloví mě věrně provází celý život. „Jablíčkem před spaním nemoci zaháním.“ Jablka požívám dodnes, i když ve formě calvadosu, ale už po prvních sklenkách přitakávám názoru, že veselá mysl je půl zdraví. Nohy jako konve zdají se být srandovní a za chvíli jsem schopna přísahat na jógamatku, že ve zdravém těle sídlí zdravý duch! Po takovém mejdánku trochu bojuji s přesvědčením, že ráno je moudřejší večera, zato před zrcadlem se plně ztotožním se rčením „Na hrubý pytel hrubá záplata“ a nakydám si na obličej další vrstvu mejkapu.

V padesáti už není čas na hrdinství, v pořekadlech chystám udělat čistku. Nebudu už husa, co čeká na klas, a koláče chci bez práce. Taky nevěřím, že starého psa novým kouskům nenaučíš. Naučím. Mantra mých příštích dnů zní, že odvážnému štěstí přeje, na každou svini se někde vaří voda, a nakonec je lepší jeden prd než deset doktorů. Změnu myšlení plánuji okamžitě. Nehodlám totiž pozdě honit bycha. A už končím, protože méně je někdy více.

Herečka, pedagožka a dabérka Kamila Špráchalová o sobě napsala vizitku s humorem sobě vlastním: Pokud nehraji, neučím nebo nesedím před mikrofonem, tak vařím, peru, zahradničím, hodně čtu a trochu píšu. Cítím se být partnerkou, matkou, pečovatelkou a kamarádkou. Stíhám spoustu věcí a věčně nestíhám. Typická žena česká.

Letní edice Očima padesátky aneb Jak to vidí další české padesátnice bude vycházet osm týdnů. Už jste se tu mohli potkat s modelkou Terezou Maxovou, spisovatelkou Martinou Formanovou, Lidmilou Kábrtovou či lékařkou Kateřinou Cajthamlovou, v následujících týdnech na vás čekají ještě herečka Nela Boudová, moderátorka Ester Janečková či novinářka Markéta Grosmanová. Od 29. srpna pro vás bude svoje postřehy psát opět Lucie Šilhová.

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama

Sdílejte článek