Hlavní obsah

Očima padesátky Lidmily Kábrtové: O tom, jak jsem se učila líčit se a radovala se z revizora

Foto: Archiv Lidmily Kábrtové / ilustrace Lenka Samešová

Foto: Archiv Lidmily Kábrtové / ilustrace Lenka Samešová

KOLIK TI JE LET? Tuhle otázku jsem nenáviděla a bylo jedno, v jaké souvislosti padla, protože dlouho znamenala, že jsem na něco moc mladá. Hospodský typ jsem nebyla, takže to „mladá“ se většinou týkalo vstupu do kina na film přístupný od patnácti či od osmnácti let, neboť biletářky za těch dob byly bdělé víc, než se mi líbilo. Postupem času (a věku) otázka zmizela, protože gentleman se na tohle dámy neptá. Ale i když se vytratila z doslechu, nevytratila se z hlavy. Co když zase jednou padne?

Článek

Ohledně data narození přitom nejsem žádná cimprdlína. Dokonce si myslím, že jsem až nezdravě rozdávačná. Píšu ho leckam. Nejenom do smluv pracovních či nakladatelských, na obálky svých knih, do objednávek zájezdů, registrací věrnostních programů, ale i do pracovních životopisů. A to přestože někteří odborníci z oblasti lidských zdrojů radí datum narození při určitém věku při hledání práce neuvádět a místo něj začít zkušenostmi a vzděláním.

Ale datum někam napsat, je něco úplně jiného než nahlas říct svůj věk. Zvlášť, když se v něm objeví koncovka „sát“, gynekolog začne při pravidelných kontrolách mluvit o menopauze, s obvoďákem je nutné prodiskutovat doplnění kloubní výživy (protože koleno už není, co dřív), a napsat tento text bez brýlí nablízko by už bylo nemožné.

Z koncovky „sát“, která mě postihla nedávno, už v dokumentech „cet“ neudělám. Ale co to zkusit vizuálně, napadlo mě v bujarém okamžiku. Nápad byl o to bláznivější, oč jsem nikdy milovníkem malovátek nebyla. Znám ženy, které s nimi dokážou vytvořit kouzla jak z hollywoodské produkce, zvýraznit to, co má být zvýrazněno, a skrýt to, co nemá být vidět. Já se za celý život naučila se šminkami jenom maskovat. A to konkrétně kruhy pod očima. S přibývajícím věkem a mým životním stylem „těžké sovy“ se z toho stal úkol čím dál naléhavější a bohužel také obtížnější.

Nicméně z výzev se nemá utíkat, řekla jsem si a zakoupila malovátka. Pak jsem malovala a malovala. A posléze odmalovávala (rozuměj, snažila se to dostat z obličeje dolů) a znovu malovala… Až to vypadalo podle mých představ. Po jednom z mnoha pokusů jsem usoudila, že jsem konečně dost zkušená na to, abych tak mohla vyrazit i do práce.

A pak se to stalo! V chodbě metra stál revizor. Zkušeným okem vybíral ty, které zastaví. Chtěla jsem projít, když na mě mávnul. Na mě, kterou už pěkných pár let nikdo nekontroloval, protože mě každý zařadil mezi spolehlivé majitele jízdenky! Zatajil se mi dech – hurá, vypadám mladě a free! Free jako někdo, koho je třeba zkontrolovat, protože jestli má někdo odhad na lidi, tak je to právě revizor.

Nadšeně a v opojení úspěchem svého výtvarného díla jsem lovila v kabelce lítačku, když se ke mně dotyčný naklonil a zašeptal: „Nezlobte se, já bych vás nezastavoval, ale tu halenku máte na ruby. Tak jsem vám to chtěl jen říct…“

Dnešní autorkou fejetonu je spisovatelka Lidmila Kábrtová, která vystudovala žurnalistiku, ale více než pětadvacet let pracuje v oboru public relation. Knižně debutovala experimentální prózou Koho vypijou lišky situovanou do sedmdesátých let minulého století. Následovala sbírka povídek o ženách Místa ve tmě, vloni vydala zatím svou poslední knihu, povídkový román Čekání na spoušť.

---

Letní edice Očima padesátky aneb Jak to vidí další české padesátnice bude vycházet osm týdnů. Už jste se tu mohli potkat s modelkou Terezou Maxovou, spisovatelkou Martinou Formanovou či lékařkou Kateřinou Cajthamlovou a v následujících týdnech na vás čekají ještě herečky Kamila Špráchalová a Nela Boudová, moderátorka Ester Janečková či novinářka Markéta Grosmanová. Od 29. srpna pro vás bude svoje postřehy psát opět Lucie Šilhová.

Reklama