Luxování za dvacku, nádobí za pětku

V naší rodině se zatím snažíme držet zásady „domácí práce jsou normální součástí života rodiny". V praxi to znamená, že nakonec nevydržím s nervy já. Nádobí umyju, postele převléknu... Když dostatečně nahlas hartusím, obětuje se jedna z dcer, hrníčky a talíře utře a špinavé povlečení odnese k pračce.

Jednou nás ale dcery překvapily - když jsme se vrátili domů z práce, byla kuchyň naleštěná, dřez prázdný a na stole květiny ve váze. Něco takového si přece zaslouží odměnu! Zásada „za nevyžádanou pomoc desetikoruna" se rychle vžila. Od té doby nás minimálně jednou za týden podobné překvapení doma čeká, většinou v závislosti na tom, jak rychle dcery utrácejí své standardní kapesné.

Výchovný dopad je jasný: něco za něco. Když si chci vydělat, musím odvést práci. Nicméně dopad na provoz domácnosti už tak jednoznačný není. Dívky se rychle naučily vybírat si činnosti, které zaberou minimum času, ale jsou vidět na první pohled. Umyté nádobí, vynesené tašky s tříděným odpadem... Umytí podlahy nebo výměna pilin v klecích našich morčat však do téhle kategorie už nespadají. Občas tak dochází i k nechtěným absurditám typu „vymazlené" snídaně v sobotu v osm hodin ráno. Nevím, jak vy, ale si já ve volných dnech ráda přispím, opouštět postel před devátou mě neláká. Ale když už si někdo dal tu práci, doběhl pro čerstvé rohlíky, načančal stůl a uvařil kávu? Vy byste dokázali nevstat, odepřít mu tu radost a nezaplatit desetikorunou za takový budíček?

Vím také o rodinách, které zavedly termín „obecně prospěšné práce". Matka zkrátka vyvěsí na nástěnku seznam toho, co je potřeba udělat i s finančním ohodnocením. Za vyluxování bytu deset korun, za posekání zahrady třicet. Musím přiznat, že tenhle systém má oproti našemu nepopiratelné výhody: na seznamu jsou práce, které jsou skutečně potřebné, a děti volí, kde je pro ně poměr odměna/výkon nejvýhodnější. Zpětná vazba je jasná i pro rodiče: na gruntování garáže padesát korun nestačí.

Jak z toho ven? Domácnost je nekonečným bojem se sedmihlavou saní: jednu hlavu useknete, tři další narostou. Koš se špinavým prádlem přetekl na podlahu, v chuchvalcích prachu pod postelí se prohánějí pavouci a nádobí se už nevejde do myčky? Zkuste svým dětem vysvětlit, že to není jen váš, ale také jejich domov, že maminka není uklízecí robot a že ruku k dílu musíme přiložit všichni. Odměnit občas obzvlášť nepříjemné nebo nadstandardní práce finanční odměnou není hřích. Dělat všechno sama, protože „jsou to ještě děti" je ale, slušně řečeno, nebetyčná hloupost.

A jak jste na tom vy? Platíte svým dětem za pomoc v domácnosti? Nebo se vám povedlo přesvědčit je, že doma musejí i ony přiložit ruku k dílu? Podělte se o své zkušenosti na info@prozeny.cz.