Taxikářka Věra: Vdala jsem se hned po maturitě, za volant jsem sedla z nouze. Vydělám si dost, ale asi neumím hospodařit

Děkujeme, že jste ochotni svěřit nám své hospodaření a popsat, jak jako rodina vycházíte s příjmy. Chcete se také přidat? Popis své finanční situace a vyplněný dotazník posílejte na adresu redakce.prozeny@firma.seznam.cz. Vše zůstává zcela anonymní.

Věra sama říká, že se jí vždy dařilo, až do chvíle, než se rozvedla. Vdávala se v osmnácti z velké lásky a za pár měsíců se narodil syn. Manžel je šikovný a má malou truhlářskou dílnu, syn šikovné ruce na dřevo podědil po něm a v současnosti u něj pracuje. Žili spokojeně, Věra byla v domácnosti a o své chlapy se starala, vedla účetnictví firmy a vypadalo to, že to snad nikdy nebude jinak.

Bohužel se to zvrtlo: Na srazu základní školy potkal její muž svou první lásku a znovu se do ní zbláznil. „Řekl mi, že s námi už to je jen zvyk a že je konečně zamilovaný… Asi nemusím říkat, jaký to byl šok a bolest. Zhroutilo se mi všechno, ale asi po půlroce, kdy se mnou sotva prohodil pár slov, jsem pochopila, že nemá cenu bojovat a souhlasila jsem s rozvodem.“

Manžel Věře nechal byt, auto a také asi 200 tisíc na účtu, na syna platil také dost, takže Věra měla dost času si hledat práci. „Nebylo to ale snadné, mám jen gympl, po maturitě jsem se hned vdala a šla na mateřskou a po ní byla další léta v domácnosti, neměla jsem žádnou praxi. Sice jsem uměla s počítačem a měla zkušenosti s účetnictvím maličké firmy, ale to bylo málo… Kamarádka mi pomohla najít místo v dispečinku jedné taxislužby, a tak jsem přišla do tohohle zvláštního taxikářského světa,“ vypráví.

Po nějaké čase na dispečinku ji napadlo, že by si to chtěla vyzkoušet i za volantem: řídit ji vždy bavilo a s lidmi také pracovala ráda. Takže si vyřídila žlutou kartu, udělala potřebné zkoušky, zařídila si vše ohledně podnikání a vyrazila autem pronajatým od firmy. „První den byl velký stres, bála jsem se, že budu zmatkovat, nebudu vědět, jak na to, nebo lidi nepřijmou ženskou za volantem. Ale všechno proběhlo v pohodě, vezla jsem hodně milé lidi a už jsem u toho zůstala. Vyhovuje mi, že si můžu čas organizovat po svém a také, že si můžu vydělat, kolik potřebuju. Někdy pracuju hodně a další měsíc si můžu dovolit být týden mimo a věnovat se i něčemu jinému.“

Věra má zatím štěstí a na výdělky si nestěžuje. Běžně jí i po zaplacení všeho potřebného zbude kolem 38 tisíc. Byt je v osobním vlastnictví, takže platí jen služby a energie a vejde se tak do šesti tisíc za měsíc. Sice moc ráda vaří a peče, ale pouští se do toho, jen když má dorazit syn, pak toho udělá hodně a  nabalí mu i s sebou. „A taky si dávám i pro sebe porce do mrazáku, takže pak jen ohřeju a mám hotovo. Když pracuju celý den, tak to je klasika – bageta z benzínky nebo něco rychlého u stánku. Spočítala jsem, že za jídlo utratím měsíčně i kolem deseti tisíc – hlavně když chystám pro syna.“

Věra spočítala i další náklady: drogerie asi tisícovku, kosmetika také, kadeřník jednou za měsíc kolem patnácti set, chodí cvičit, aby kompenzovala dlouhé sezení za volantem, platí si předplatné do posilovny, to je 1 600 korun měsíčně. „Asi dva tisíce stojí jídlo a léky pro moji kočku. Je to dost, ale je to můj jediný parťák, tak jí dopřávám to nejlepší.“

Miluje muzikály, takže měsíčně dá klidně i pár tisíc za kulturu. „Chodíme s partou kamarádek, tak je to vždy i se skleničkou, kafíčkem nebo večeří, takže je měsíc, kdy dám kolem pěti tisíc za podobné akce. Ale zas nejezdím na žádné dovolené, takže se to myslím vyrovná.“

Věra si uvědomuje, že by měla myslet na úspory a nějaké zabezpečení na stáří, ale moc s tím ještě nezačala. Peníze dává stranou na daně, odvádí zálohy na sociální a zdravotní a platí si i životní pojištění. Z toho, co jí nechal manžel, udělala železnou rezervu a doposílá měsíčně i to, co jí zbyde: většinou je to minimálně deset tisíc, takže má stranou už asi 380 tisíc s tím, že ještě dala něco synovi do začátku, když se stěhoval do bytu po babičce a zařizoval si ho.

„Musím myslet na to, že bych byla třeba nemocná a nemohla vydělávat. Také se mi může zhoršit zdraví a budu muset hledat jinou práci, což by jistě nějaký čas trvalo, takže musím mít rezervu na život. Potřebovala bych nějaký plán, jak dál, jak se zabezpečit a nespoléhat na nikoho jiného, protože už vím, že všechno může rychle skončit,“ uzavírá.

„Věra má za sebou nelehký životní příběh, ale z finančního pohledu se jí podařilo zvládnout situaci obdivuhodně. Má stabilní příjem, vlastní bydlení, žádné dluhy a rezervu, která by jí pomohla zvládnout i delší období bez práce. To je silný základ, na kterém se dá stavět. Zároveň oceňuji, že Věra přemýšlí dopředu a chce mít jistotu, že se o sebe dokáže postarat i v budoucnu,“ komentuje Jiří Hluchý, CEO fintechového startupu Frenkee. Na přání Věry pro ní má i pár rad, jak se víc postarat o jistotu v budoucnu. Věra potřebuje nastavit si plán, jak s penězi dál pracovat: