Článek
To, co už možná dlouho tušíte, je nyní i vědecky potvrzené. Vztah mezi prarodiči a vnoučaty je úplně jiný než mezi rodiči a dětmi. Jak jedna ze studií na toto téma prokázala, babičky cítí s vnoučaty mnohem větší propojení.
Já ti rozumím!
Výzkum, vedený Jamesem Rillingem, profesorem antropologie, psychiatrie a behaviorálních věd na Emoryho univerzitě v Atlantě, zahrnul 50 žen, které měly alespoň jedno biologické vnouče ve věku od 3 do 12 let. Vědci nechali ženy, aby si prohlížely fotografie svých dětí, vnoučat i lidí, ke kterým neměly žádný vztah. A během toho skenovali pomocí magnetické rezonance jejich mozkovou činnost.
„Když si babičky prohlížely fotografie svých vnoučat, aktivovaly se u nich zejména ty oblasti mozku, které jsou spojovány s emoční empatií. Což naznačuje, že babičky mohou lépe vnímat a rozpoznávat emoce svých vnoučat,“ uvedl James Rilling deníku USA Today.
Rozdíl mezi babičkami a dědečky
Zato při prohlížení fotek vlastních dětí se v mozcích pozorovaných žen aktivovala víc centra spojená s mentálním porozuměním a emoční pochopení takovou roli nehrálo. Vědci z toho usuzují, že propojení mezi prarodiči a vnoučaty je tedy daleko citovější než vazba rodič–dítě.
Zajímavé je, že dřívější zkoumání Jamese Rillinga ukázala, že u mužů tento rozdíl není tak markantní. Přesto odborníci upozorňují, že vícegenerační soužití nebo časté zapojování prarodičů do života vnoučat má zejména pro malé děti mnoho výhod a velmi je obohacuje.
Vztah babiček s vnučkami bývá často velmi těsný a intenzivníFoto: fizkes, Shutterstock.com
Jak napravit vztahy s prarodiči
Život ovšem není procházka růžovou zahradou a vztahy v rodinách jsou často pošramocené. Tam, kde vnoučata své prarodiče z různých důvodů nevídají, by měl vždy ustoupit ten moudřejší a v zájmu dětí se pokusit o smír. Což není vždy snadné.
„S manželem jsme se rozvedli a tchyně z toho vinila mě,“ svěřila se dvaačtyřicetiletá Karla. „Já bych to přežila, že se nevídáme, ale mrzelo mě to kvůli dětem. Celý rok jim ani nezavolala, což bylo smutné,“ vzpomíná Karla. A přiznává, že ani jí hrdost nedovolila škemrat o pozornost, později jí to ale začalo opravdu vadit. Bývalý manžel se navíc stavěl na stranu své matky a odmítal se v tomto směru jakkoli angažovat.
Za zkoušku nic nedáte
„Řešením je v takovém případě postupovat v malých, promyšlených krocích,“ říká Pavel Pařízek, psycholog a psychoterapeut z portálu Terapie.cz. „Vhodné je začít například zasíláním fotografií vnoučat či krátkých zpráv o jejich úspěších a aktivitách. Tím se vytváří neutrální komunikační kanál zaměřený na společný zájem – tedy na děti.“
Karla se o něco podobného nakonec pokusila a dnes je za to moc ráda. Vztahy mezi babičkou a vnoučaty se opět urovnaly. „Dcera je v pubertě a za babičkou teď jezdí už sama, někdy vezme i mladšího bratra. Já tam nemusím, o mě nejde, ale jsem ráda, že si s babičkou rozumějí a že zůstala v jejich životě,“ říká Karla.
