Dcera je nezodpovědná matka a ohrožuje moje vnoučata. Řešila jsem to s ní a ona mě teď odmítá. Bojím se, že se neudobříme

Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:

Dobrý den, se zájmem čtu vaše příspěvky a zároveň doufám, že najdu odpověď na můj velký problém. Mám dvě dospělé dcery, obě mají děti. Mladší dceři jsem s dětmi pomáhala opravdu denně, brzy nastoupila na nižší úvazek do práce, i já jsem pracovala na celý úvazek, obě pracujeme ve zdravotnictví. Má za sebou dva rozpadlé vztahy, vše dost komplikované, má na všem velký podíl. Děti vyrostly, máme je moc rádi, jsme v častém kontaktu, ale minulý rok došlo ke konfliktu mezi mnou a dcerou, a to z důvodu zdravotních potíží vnučky, které dcera bagatelizovala, a dalších nezodpovědných situací, které jsem s dcerou řešila v dost konfliktních konfrontacích.

Dcera se se mnou od té doby nestýká, je na mě nepříjemná, pohrdá mnou a naprosto neuznává své nezodpovědné chování, které ohrožuje klidný život vnuků. Bojím se, že se už nikdy neudobříme: když spolu mluvíme, tak velmi odměřeně, a potom dojde ke konfliktu. Trápí mě to, jsem nešťastná. S druhou dcerou jsme v naprostém pořádku, ony dvě spolu také nemluví. Co mám dělat? Prosím, poraďte. Děkuji moc. Magda

Milá Magdo, z vašeho dopisu je cítit něco, co bývá pro rodiče možná ještě bolestivější než hádka samotná – bezmoc. Když se díváte na své dospělé dítě a máte pocit, že dělá chyby, které mohou dopadnout na vaše vnoučata, je téměř nemožné mlčet. Jenže právě tady naráží rodičovská láska na jednu ze svých nejtvrdších hranic.

V určité chvíli přestává být naším úkolem děti řídit. Ať je jim dvacet, třicet, nebo padesát let. Můžeme mít pravdu, můžeme vidět věci jasněji, ale nemůžeme druhého člověka přinutit, aby naši pravdu přijal.

Ve vašem dopise mě zaujala jedna věta: že jste s dcerou řešila situace „v dost konfliktních konfrontacích“. Rozumím tomu. Když máme strach o dítě nebo o vnouče, emoce převezmou velení. Jenže člověk, který se cítí souzený nebo kritizovaný, většinou nezačne přemýšlet. Začne se bránit. A obrana často vypadá jako útok, pohrdání nebo přerušení kontaktu.

Neznamená to, že dcera jedná správně. Ani že jste všechno pokazila vy. Ve většině rodinných konfliktů totiž neexistuje jeden viník. Existuje spirála. Jeden zatlačí, druhý ucukne. První zatlačí ještě víc. Druhý zabouchne dveře. A oba jsou přesvědčeni, že jen reagují na toho druhého.

Pokud opravdu šlo o situace, které ohrožovaly zdraví nebo bezpečí vnučky, bylo správné je nepřehlížet. Záleží ale na tom, co je vaším cílem dnes. Chcete dceři dokázat, že jste měla pravdu? Nebo chcete obnovit vztah?

To jsou totiž dvě různé cesty. A často se navzájem vylučují.

Možná nastal čas udělat první krok jiným směrem. Ne další argumenty, ne další dokazování. Jen jednoduché sdělení: „Mrzí mě, že jsme se od sebe tak vzdálily. Chybíš mi. Nechci s tebou bojovat. Kdykoliv budeš chtít, ráda si s tebou sednu a budu víc poslouchat než přesvědčovat.“

To není kapitulace. To je nabídka bezpečného prostoru.

Zároveň bych vás chtěl povzbudit ještě k jedné věci. Nenechte celý svůj život stát na tom, jestli se mladší dcera rozhodne vztah obnovit. Máte druhou dceru, manžela, vnoučata, svůj život, svou práci. Není sobecké pečovat i o sebe. Naopak. Člověk, který stojí pevně na vlastních nohou, má mnohem větší šanci být jednou tím, ke komu se druhý vrátí.

A nakonec ještě jedna myšlenka. Píšete, že mladší dcera má za sebou dva rozpadlé vztahy a podle vás na tom nese velký podíl. Možná je to pravda. Ale možná je to také člověk, který neumí dobře zacházet s kritikou, protože ji vnímá jako potvrzení vlastního selhání. Když takový člověk slyší výtky, neslyší starost. Slyší: „Nejsi dost dobrá.“

Možná právě proto dnes nepotřebuje další důkazy o svých chybách. Potřebuje zažít, že vztah s mámou může existovat i bez soudu.

Nevím, jestli to vaši dceru přivede zpátky. To vám bohužel slíbit nemohu. Ale vím, že je to cesta, která dává největší šanci, aby se jednou dveře znovu otevřely.

Přeji vám, aby se mezi vámi znovu objevilo něco, co dnes chybí nejvíc: pocit, že i přes všechny rozdíly jste pořád na jedné straně.