Hlavní obsah

Jak z toho ven: Každý řeší orientaci či gender, čtenářka Petra se bojí o dceru. Je to jen móda?

Foto: Jacob Lund, Shutterstock.com

Foto: Jacob Lund, Shutterstock.com

Paní Petra se na naši redakci obrátila s dotazem na situaci v okolí své dcery: má pocit, že spousta jejích spolužáků či známých řeší svoji sexualitu, orientaci a podobně. Je to móda, nebo je to opravdu takové téma? Jak to vidí Ondřej Frunc?

Článek

Na adresu jakztohoven@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:

Vážený pane Frunci,

mám dotaz, který je spíš obecnější. Dceři je 16, chodí na gympl, je tam celkem spokojená. Občas něco vykládá o spolužácích a já mám pocit, že tam každý třetí řeší svoji orientaci, pohlaví, jeden chce oslovovat ve středním rodě, další je nebinární a já nevím co. Snažím se to před dcerou trochu zlehčovat, protože se bojím, aby do něčeho takového nesklouzla taky. Já mám totiž pocit, že je to prostě teď taková móda. Za nás ten, kdo chtěl být zajímavý, tak se nějak oblékal, chodil do klubu a protestoval proti režimu, teď to puberťáci řeší změnou pohlaví. Já jako lidem neupírám, že se to může stát, ale aby to řešilo najednou tolik lidí? Co si o tom myslíte? Není to pro dnešní generaci spíš móda? Neměli by se v tom trochu míň podporovat? Moc vám děkuji, čtenářka Petra z Prahy.

Dobrý den Petro,

díky za důvěru. Určitě přinášíte téma, které je dnes aktuální a oslovuje mnoho lidí. Témata spojená s genderem, identitou a mladými lidmi jsou dnes velmi živá. Zároveň jsou to témata nová, která v takové míře nebyla nikdy komunikována tak otevřeně, neměla tolik prostoru. Těžká otázka.

Říkáte: bojím se, aby k něčemu takovému taky nesklouzla. Strach a obavy jsou součástí každého rodičovství. Co všechno se dětem může stát? Může proti nim někdo použít násilí? Neublíží jim někdo? Nesejdou z cesty? Zvládnou svůj život?

To jsou otázky, které patří k tomu, že naše děti dospívají, osamostatňují se, přinášejí nová témata, kterým nerozumíme. Snaží se vymezit? Osamostatnit? Najít vlastní cestu?

Myslím, že k tématům dospívání, výběru sexuality a vlastní identity patří také téma vzoru. Přijímání či odmítání toho, co vidíme doma a v raném dětství. Dospívání je čas, kdy tyto vzory zkrátka zpochybňujeme, začínáme hledat své vlastní cesty. A to rodiče i děti někdy bolí.

K tomu je potřeba otevřeně říct, že partnerské soužití i manželství je už řadu desetiletí v nějaké formě krize všude na světě. Polovina rodin je rozvedená. Ti, kteří žijí v celých rodinách, často mají spoustu témat, která nejsou ideální. Je asi do nějaké míry přirozené, že se dospívající lidé snaží z těchto mustrů uprchnout. Hledají pro sebe nějaké nové cesty a své vlastní uspořádání. Zkoumají a experimentují. To už k dospívání patří.

Věřím, že před 20 či 30 lety byli rodiče stejně tak v panice z toho, že mají doma 16letého pankáče nebo hipíka, který nemá nic jiného na práci než kouřit marihuanu a pít pivo.

Svět se ale nezhroutil. A stejně tak myslím, že je dobře i dnes mladým důvěřovat, že mohou experimentovat a hledat pro sebe nejlepší možné řešení. Ne každý touží po operaci pohlaví, pokud začne v 16 zkoumat svou sexualitu. Důvěra je dobrý základ komunikace.

Tak nevím, jestli jsem odpověděl podle Vašich představ, ale věřím, že současná mladá generace je silná a úžasná, stejně jako kterákoliv před ní.

Přeji mnoho dobrého Vám i dceři. Pokud máte s dcerou dobrý vztah a věříte si navzájem, všechno dobře dopadne.

Reklama