Láska nemusí přijít jako blesk. Pomalé sbližování neboli slow burn může být receptem na šťastný vztah

Angličtina má pro to výraz „slow burn“, v překladu něco jako pomalé vzplanutí, jednoduše láska až na druhý (klidně i třetí) pohled. Ve filmech to sice neuvidíte, pro romantické snímky je to málo, ale pro skutečný život je to leckdy mnohem víc než divoké vzplanutí. To totiž často zhasne stejně rychle, jako vzplálo…

Nezbláznit se hned do někoho na první dobrou, ale naopak ho poznávat a propadat jeho kouzlu pomalu a postupně má řadu výhod. Počáteční vášnivá zamilovanost je totiž často z velké míry spíš dílem poblázněných hormonů, které vám umí velmi dobře lhát.

„Lidské tělo je totiž schopné v zájmu spáření, nebo prostě jen abychom nebyli sami, vyprodukovat takové chemické stavy, že z toho úplně zblbneme. Hormony nás dokážou přesvědčit o věcech, které bychom si za normálního stavu nikdy neodsouhlasili. Děláme chyby, ignorujeme varovné signály, posloucháme tělo místo hlavy,“ potvrzuje životní kouč Aleš Kalina.

Pokud budujete lásku postupně a pomalu, tohle riziko vlastně obejdete. „Když do vztahu vplouváte pomalu, ta hormonální bouře jednoduše nenastane v tak velké intenzitě. Můžete se řídit pocitem pohody, tím, jestli s tím člověkem chcete nebo nechcete být, aniž by vám mozek servíroval zkreslený obraz reality přes filtr zamilovanosti,“ vysvětluje Aleš Kalina.

Jednoduše řečeno, postupně vybudovaná láska často odpovídá realitě a tomu, jakého partnera vedle sebe chcete, víc než divoké pobláznění. Tam naopak hrozí, že jakmile pomine počáteční hormonální bouře, zjistíte, že bez tohohle sexy koktejlu si vlastně nemáte co říct, ani důvod, proč spolu být.

>>> 6 chyb, které děláme při výběru životního partnera

Obzvláště první lásky rozhodně nebývají pomalé ani postupné. K mládí patří divokost, odvaha riskovat, schopnost poslouchat srdce (a pudy) víc než rozum. Čím starší ale jste, čím víc zkušeností (hlavně těch milostných) máte, tím méně se necháváte strhnout hormony. A samozřejmě máte jasnější představu o tom, koho vedle sebe chcete, a mnohem víc na výběr partnera dbáte.

Každopádně slow burn je ve skutečném životě častější, než se zdá. „Tenhle způsob lásky je podle mě mnohem běžnější, než si většina lidí přizná. Jsme totiž od malička krmeni knihami a filmy o lásce na první pohled, a protože po tom toužíme, rádi si zpětně přepisujeme příběh,“ říká Aleš Kalina.

Slow burn ale není filmový záběr, je to život. „Je to ten moment, kdy si najednou uvědomíte: já se na tohohle člověka každý den těším. A to je, myslím, cennější než divoká vášeň a vzplanutí,“ upřesňuje kouč.

Skoro to vypadá, že pomalý vztahový start má jen samé výhody a benefity. Ale pozor, jedno riziko u slow burn přesto existuje. Po pár odžitých letech vám mohou začít chybět vzpomínky na počáteční poblouznění, na motýly v břiše, na chvíle, kdy jste samou láskou nemohli ani dýchat. „Když na začátku vztahu není něco, na co by se dalo výrazně vzpomínat, mozek si toho může začít méně vážit,“ varuje kouč.

Láska přece tak nějak pomalu přišla, postupně se zrodila, žádný zázrak se nekonal. A zatímco zázraků si lidé váží, nad „obyčejnými“ momenty často ohrnují nos. V tomto případě by to ale byla velká chyba, protože takto postupně vybudovaný vztah je možná tím pokladem, jen se netřpytí tak jako to, co vidíte skrz brýle zamilovanosti. „Je to méně divočiny na začátku, ale víc jistoty na cestu na dlouhou trať. Každý ať si vybere, co je pro něj cennější,“ uzavírá Aleš Kalina.

Největší mýty o lásce, které mají na svědomí romantické filmy. Příliš mnoho lásky vás udusí!