Všechno hezky napůl aneb Když ve vztahu víc počítáte, než žijete. Lásko, kolik mi dlužíš?

Finance a spory o peníze nejsou v milostných vztazích nic ojedinělého – a finance mohou váš vztah i zničit. Dělit si vše přesně napůl se tak může zdát jako dobrý nápad, je to přece spravedlivé. Vážně?

Na začátku vztahu takové dělení nemusí být špatný nápad. Pokud spolu randíte, nijak extra neplánujete společnou budoucnost a váš životní styl je na podobné úrovni.

Po určitém čase však bude takové účtování spíš na škodu. „Jakmile vztah vstoupí do fáze společného bydlení, dlouhodobého plánování nebo rodičovství, čisté 50 : 50 přestává odpovídat realitě života. Vztah není účetní jednotka. Je to živý systém, ve kterém se role, energie, čas i možnosti přirozeně mění,“ říká životní koučka Lenka Procházka. A když se pár snaží udržet striktní rovnost za každou cenu, často to vede spíš k pocitu nespravedlnosti a určité frustraci na jedné nebo druhé straně. Proč k tomu dochází?

Drobné nákupy, došlý toaletní papír, benzín do auta, kterým jezdíte oba, a tuna dalších věcí. Máte-li si tohle všechno dělit napůl, musíte si vést zatraceně přesné účetnictví. A to se snadno zvrhne v extrém. Nebudete si dělit jen peníze, ale ve snaze o spravedlnost počítat i kilometry, které kdo ujel, kdo snědl šunku nejvyšší jakosti, a komu stačí jen ta obyčejná.

Ani nevíte jak a najednou víc počítáte, než žijete. „Striktní dělení může vytvářet napětí. Místo otázky Jak se máš se řeší Kolik mi dlužíš. Když se ve vztahu začne víc počítat než sdílet, často to signalizuje hlubší téma, jako je nedůvěra, strach ze závislosti nebo potřeba mít vše pod kontrolou. Zdravý vztah stojí na pocitu ‚jsme v tom spolu‘, ne na permanentním vyrovnávání účtů,“ potvrzuje Lenka Procházka.

Ne vše, co se týká společného života a domácnosti, má na sobě cenovku. Co třeba úklid, drobné opravy, praní společného prádla, to, že někdo hlídá placení složenek… Jsou to věci, které vyčíslit nelze, přesto mají svou cenu (a možná leckdy i větší než záloha na plyn). „Neviditelná práce, jako je plánování, péče o domácnost a děti, nebo starost o vztah, se velmi špatně počítá, ale má obrovskou hodnotu. Pokud jeden partner dává víc času, energie a péče a druhý víc peněz, striktní rovnost přestává dávat smysl,“ tvrdí Lenka Procházka.

Další komplikaci představuje fakt, že nejspíš neexistuje pár, kde by oba měli identický příjem. Vždycky někdo vydělává víc a druhý míň. Nemluvě o tom, že vše komplikují i nenadále situace, jako jsou třeba zdravotní problémy, ztráta zaměstnání, mateřská a podobně, které pomyslné ekonomické nůžky mezi partnery ještě víc rozevřou. Ten bohatší se pak buď musí neustále omezovat, vybírat si levnější variantu života, nebo pravidlo dělení porušit a svůj protějšek ‚zadotovat‘. A ani jeden se přitom necítí dobře.

Ve chvíli, kdy založíte rodinu, selhává většinou model 50 : 50 úplně. Jeden z vás se totiž rázem ocitá v podstatě bez příjmu. „Péče o dítě není neproduktivní čas, kdy nevyděláváte, ale zásadní investice do rodiny. Partner, který zůstává doma, často přichází o příjem, kariérní růst i osobní zdroje – a přesto drží celý systém v chodu,“ vysvětluje Lenka Procházka. Jeho konto ale samozřejmě ukazuje něco úplně jiného. Nicméně spočítat hodnotu toho, co dělá, jednoduše nejde. „V tu chvíli je podle mě klíčové, aby pár nepřemýšlel v kategoriích ‚moje a tvoje‘, ale ‚naše‘,“ radí koučka.

Moc mladé, s dětmi nebo staré. Ženy nejsou pro zaměstnavatele nikdy v ideálním věku