Vyměnila jste osušky a objednala děti k zubaři? Neviditelná neplacená práce ničí ženám život

Neplacená práce není jen luxování a praní. Patří sem i mentální a emoční zátěž – plánování, domlouvání, připomínání, organizování rodinného života. „Nejvíc mě vyčerpávají nekonečné seznamy v hlavě. Vím, že mám vyměnit ručníky, domluvit zubaře, připomenout platbu za školku, objednat dárky na oslavu. Nikdo to nevidí, ale někdo to dělat musí,“ říká Martina Dvořáková z projektu Férová domácnost. A v 75 % případů tohle všechno dělají ženy. Ne proto, že by je to bavilo, ale protože „někdo musí“ a „nějak to vyplynulo“.

Cílem Férové domácnosti není stoprocentní rovnost. „Férové je to, co vyhovuje oběma. Pokud jeden vaří a druhý myje nádobí, je to v pořádku. Ale problém nastává, když jsou ženy nespokojené, vyčerpané – a změna není ani na dohled,“ popisuje autorka projektu. Podle ní nejde jen o pracovní rozdělení. Zásadní je především uvědomění a otevřený dialog. „Když se jeden cítí přehlížený a druhý netuší, co všechno ten první vlastně dělá, vzniká frustrace. Už jen to, že si oba sednou a upřímně si popovídají, může být transformační.“

Jedním z nástrojů, který Martina Dvořáková vyvinula, je audit domácnosti. Jedná se o seznam všech typických činností, a to od každodenních (jídlo, praní, nákupy) po mentální (organizace programů, objednávání dětí k lékaři, hlídání narozenin) i emoční (řešení konfliktů, péče o atmosféru v rodině). „Lidé si často ani neuvědomují, co všechno dělají. A partneři většinou nesledují tu druhou polovinu práce. Když si to sepisují vedle sebe, najednou vidí, jak nevyvážené to je,“ vysvětluje.

„Nechci, aby mi partner pomáhal. Chci, aby to bylo naše společné. Aby věděl, co je potřeba, a nemusel čekat na pokyny.“ To je časté přání žen, které cítí, že zůstaly hlavními manažerkami domácnosti. Podle Martiny Dvořákové je důležité si o tom promluvit, ale ne v napjaté atmosféře, spíš ve chvíli klidu a s oceněním: „Začněte tím, čeho si navzájem vážíte. Třeba i to, že partner dělá fotky na rodinných oslavách. Každý něco přináší. A pak si řekněte, co vás ubíjí a co by šlo změnit,“ radí.

Změna nemusí být nijak revoluční. Někdy stačí přerozdělit pár úkolů nebo přiznat, co vám opravdu vadí. „V jednom páru se muž poprvé dozvěděl, že žena nesnáší třídění odpadu. Přitom jemu to vůbec nevadilo. Tak si to prostě vyměnili. Tak jednoduché to někdy je,“ usmívá se Dvořáková. Zásadní ale je, aby péče o domácnost nebyla výhradní zodpovědností jednoho člověka. A už vůbec ne samozřejmostí.

Založila projekt Férová domácnost, jehož cílem je otevřít debatu o neplacené práci a nabídnout konkrétní nástroje k jejímu spravedlivějšímu rozdělení. Vychází z vlastní zkušenosti matky dvou malých dětí a z výzkumů ukazujících dopady genderově nevyváženého podílu na domácích povinnostech. S partnerem vytváří metodiky a pomůcky, jako je audit domácnosti, a snaží se bourat stereotypy o tom, co je v péči „přirozené“. Jejím cílem je, aby si lidé vzájemně víc vážili své práce – ať už je viditelná, nebo ne.

>>>Sdílíte emoční práci rovnoměrně? Neviditelná zátěž unavuje vztah