Vyspal se s jinou a já teď nevím co s tím… Odpustit a jít dál, nebo mu už nevěřit?

Je asi jedno, jakým způsobem to vyšlo najevo, zda se partner přiznal, nebo to prostě prasklo. Je to tu a jen tak to nezmizí… „Přísahám, o nic nešlo,“ řekl nejspíš. Jenže to NIC se mezi vámi vznáší jako nafouklá příšera, která se stále zvětšuje. Pokaždé, když se na něj podíváte, říkáte si jen: „Proč?“. A hlavně co teď s tím?

„Jednorázová nevěra často otřese důvěrou, ale její význam a dopad se mohou velmi lišit. Neexistuje univerzální rada, co dělat – důležité je porozumět, co se v příběhu daného vztahu stalo,“ vysvětluje psychoterapeutka Petra Taye z psychoterapeutické platformy Hedepy. Většina odborníků na vztahy se kloní k variantě, že i jednorázový úlet nepřichází jen tak a mívá své příčiny. „Z mé terapeutické zkušenosti se ukazuje, že nevěra většinou není jen o „selhání“ jednoho člověka, ale spíš o signálu, že ve vztahu něco dlouhodobě nefungovalo – chyběla blízkost, uznání, nebo prostor pro svobodu a autentický kontakt. Proto stojí za to o tom mluvit – ne jako o soudním procesu, ale jako o hledání významu,“ říká Petra Taye.

Do podobné rozmluvy se ale každému nechce. „Přejít takovou událost s tím, že se nic nestalo, je samozřejmě také možnost. Otevřená konverzace vám však může přinést větší pochopení celé situace a pomoci ji skutečně uzavřít. Díky tomu se můžete oba lépe vyrovnat s tím, co se stalo,“ dodává psycholožka Julie Janošíková z platformy Terapie.cz. „Mlčet může dávat smysl tehdy, pokud by sdílení znamenalo jen přenesení viny a zranění, bez možnosti opravdového rozhovoru. Ale pokud existuje prostor pro důvěru a zralou komunikaci, otevřenost bývá nakonec léčivější než mlčení,“ doplňuje Petra Taye.

Heslo o zatloukání nevěry už hodně zlidovělo, přesto, že údajný autor Miroslav Plzák matry: „Zatloukat, zatloukat, zatloukat“ vždy tvrdil, že nic podobného nikdy nevyslovil. V rozhovoru pro Reflex dokonce kdysi prohlásil, že je ochoten vsadit se s kýmkoliv třeba o sto tisíc, že doklad o takovém jeho výroku neexistuje. „Ano, říkal jsem, že když se někdo dopustí nevěry, tak ze žádného zákona, mravního či jiného, není povinen to tomu druhému říct,“ objasňoval, jak mohlo k celé legendě dojít. A názory na to, zda je lepší být čestný nebo si své tajemství raději nechat pro sebe a druhému neubližovat, se velmi rozcházejí i dnes.

„Za mě by bylo lepší, kdyby mlčel,“ říká k tomu pětatřicetiletá Denisa, která se nám svěřila se svým příběhem. Manžel se jí po osmi letech, co jsou svoji, svěřil, že měl úlet s kolegyní z práce. Trapné klišé ale přerostlo postupně v manželskou krizi, se kterou se potýkají už rok a nebere konce. „Prostě mu už nevěřím a nemůžu na to přestat myslet,“ svěřuje se Denisa. „Pro mě je to zrada. Kdyby si to nechal pro sebe, určitě bych byla raději. Takhle ulevil svému svědomí, ale všechno vlastně hodil na mě,“ myslí si.

Nalézt k partnerovi důvěru a obnovit vzájemnou intimitu je jednou z nejpodstatnějších, ale zároveň nejtěžších věcí po provalené nevěře. Zvážit je potřeba hodně věcí, a také si odpovědět na jednu z nejdůležitějších otázek. Chcete s ním dál být, nebo by vám bylo líp bez něho? Zní to až příliš jednoduše, ale skutečně to musíte vědět. Protože teprve potom můžete začít s nápravou, pokud tedy o vztah ještě stojíte. A mluvit o tom, bez toho se prostě neobejdete. „Pouze tak zjistíte, jak se k celé věci staví váš partner, zda projevuje lítost, snahu o nápravu, nebo spíše lhostejnost. I když je to těžké, právě tato otevřenost může být klíčová pro to, aby se vztah mohl znovu postavit na pevnější základy,“ doporučuje Julie Janošíková.

5 věcí, které musíte vědět, než se rozhodnete být nevěrní. Ztráta důvěry není to nejhorší!