V manželství bez lásky jsem vyhořela. O 12 let mladší milenec mi dal vše, o čem jsem snila. Jenže nejsem jeho jediná!

Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:

Dobrý den, velmi ráda čtu vaše články. Skutečně mám pocit, že vám záleží na odpovědích, které jsou trefné, výstižné a pro zúčastněné nápomocné. Je mi 45 let, 18 let jsem vdaná v zahraničí. Nejednalo se o prověřený vztah, v podstatě za rok od seznámení jsme se vzali. Postupně jsem začala na manželovi objevovat věci, které mi vadily. Výbušná, startovací povaha, nerespekt k ženám, „hrdinství“ za každou cenu, neuznání pochybení, neschopnost se omluvit, on rozhodoval o financích, několikrát byl bez práce.

Moje veškeré úspory a příjem šly samozřejmě do společného pytle. Brzo po sobě jsme měli děti, takže jsem zažívala klasický kolotoč v domácnosti a asi jsem prožila i vyhoření. Fungovala jsem na autopilota. Náš vztah se všemi těmi povinnostmi a rutinou začal hroutit stejně jako moje psychika. Samozřejmě jsme to řešili, chtěla jsem se rozejít, už když byly děti malé, ale bylo to velmi složité. Já bez prostředků, na mateřské, nový dům s obrovskou hypotékou, úvěry.. Nechali jsme to tedy tak. Do toho přišla moje vážná choroba, kvůli které pracuji jen na poloviční úvazek.

Jednoho dne jsem se rozhodla, že už nechci žít v takové nelásce. A našla jsem lásku svého života. Je o 12 let mladší a prožila jsem s ním vše, po čem jsem kdy toužila. Romantickou lásku, skvělý sex, porozumění. Byl to můj nejlepší přítel, který při mně stál pět let ve zdraví i v nemoci. Často jen myšlenky na něj a víra, že někdy budeme reálně spolu, mě držely nad vodou v těžkých chvilkách v nemocnici.

Začátkem tohoto roku přiznal (pod nátlakem, něco jsem tušila), že se s někým setkává (prý jen kamarádsky). Já jsem tuto informaci přijala, ale důkladně jsem ji vytěsnila. Tak moc mi na něm záleželo. Se mnou se chtěl setkávat dál.

Pravý šok pro mě nastal, když jsem objevila sociální sítě té ženy. Jedná se o jeho kolegyni (také starší než je on) a podle mých odhadů víc než rok a půl tvoří oficiální pár (fotky z romantických výletů a z dovolených). Prožila jsem hluboký psychický otřes, zhubla jsem, nemůžu spát, mám úzkosti. Se mnou je dál v kontaktu, má zájem se vídat..

Stále jsem nenašla odvahu to s ním ukončit a konfrontovat ho. Vím, že to budu muset udělat, ale pořád to oddaluji. V hlavě mám tisíc scénářů od těch nejmírumilovnějších až po ty vysloveně zákeřné, kdy půjdu do těžké konfrontace a udělám z něj nejhoršího člověka na světě. Systematicky mi pravděpodobně roky lhal a vytvářel o sobě iluzi, které jsem věřila. Jsem paralyzovaná, nemám sílu a nevím, jak to udělat správně a uzavřít. Děkuji za jakoukoliv radu. Dáša

Milá Dášo, váš příběh se čte jako kronika ženy, která dlouho držela svět na svých ramenou. Udržela rodinu, děti, dům, manželství i sebe samu. To všechno vás postupně zabíjelo, až jste se jednou prostě rozhodla, že chcete žít jinak. Že chcete lásku, blízkost, opravdovost. A že už nechcete jen „fungovat a přežívat“. To rozhodnutí bylo nesmírně odvážné. A i když se dnes cítíte zlomená, právě v něm se ukazuje vaše síla.

To, co popisujete teď, šok, ztrátu důvěry, fyzické i psychické zhroucení, to není „jen“ zklamání z nevěry. Vy jste přišla o víru v příběh, který jste považovala za záchranu. Něco, co vás drželo nad vodou, když všechno ostatní padalo. A právě proto to bolí dvojnásob. Váš vysněný mladý princ nebyl pouhý partner. Byl symbolem naděje. A ten symbol se vám teď rozpadl pod rukama a rozbil na tisíc střepů.

Ale víte co? Tohle není konec vašeho příběhu. To je jen konec iluze. Konec jedné fantazie, kterou jste potřebovala, abyste přežila. A já vám to nevyčítám. Někdy člověk potřebuje pohádku, aby měl sílu vstoupit do reality.

Z vašeho dopisu cítím, že teď stojíte mezi dvěma póly, mezi bolestí a vztekem. Na jedné straně vám přítel chybí, na druhé byste ho nejradši (symbolicky) vymazala ze světa. To je naprosto přirozené. Mozek i srdce se přetahují o kontrolu. Proto radím: Neukončujte to ve stavu rozjeté bouře.

Nechte emoce opadnout, udělejte si zenové období. Spěch vás jen znovu zatáhne do chaosu. Klidně si jeho číslo na čas zablokujte, aby vás nemohl vtáhnout zpět. A až přijde čas, kdy s ním budete muset mluvit, mluvte ne proto, abyste „vyhrála“, ale abyste uzavřela. Definitivně, jasně, důstojně. Ne kvůli němu, ale kvůli sobě.

Zároveň se zkuste opřít o svět mimo tento vztah. O přátele, terapeuta, o někoho, kdo vás podrží nad vodou, když přijde další vlna. Protože tahle zrada není něco, z čeho se dá „vypřemýšlet“. Jediná možnost je prožít ji a pomalu vydýchat. A věřte mi, z té bolesti se časem stane zkušenost. Jedna z těch nejdůležitějších, které vás už nikdy nenechají spadnout do vztahu, kde musíte ztrácet sama sebe, abyste mohla milovat druhého.

Pojďme si to zrekapitulovat. Zkoušela jste dvě varianty partnerství. Ta první by se dala nazvat standardní postupné prozření. Na začátku stojí chemie, láska a víra ve vztah. V symbiotické fázi zamilování samozřejmě nevidíte partnerovy chyby, přestože už tehdy se nestrannému pozorovateli velmi pravděpodobně jevily docela jasně.

Vzala jste si nedospělého muže, který měl dost problémů sám se sebou a málo vůle na sobě pracovat. Velká část mužů, které během vztahového koučování potkávám, patří do této kategorie. Jejich ženy nedostávají „chlapa, o nějž by se mohly opřít“, ale dítě, které se vzteká, když to není po jeho. Nedivím se, že jste na to neměla nervy, a nedivím se, že jste se psychicky rozložila. Váš vysněný partnerský život se stal vězením, z  kterého se nedalo utéct.

Docela logicky jste zvolila jedinou možnou únikovou variantu: našla jste si někoho jiného. Kluka, který splňoval všechny vaše představy. Stál při vás a cítila jste se s ním po všech stránkách milovaná a plnohodnotná.

To takhle na dálku těžko posoudím. Ale možná se ve své pečovatelské roli necítil komfortně. Třeba neměl dost sil na to, aby z pozice o 12 let mladšího partnera unesl složité situace, ve kterých musel fungovat jako pevná skála, o kterou se můžete opřít. Nesoudím, protože neznám celý příběh. Jen nabízím materiál k zamyšlení.

Pravděpodobně stál o život s méně překážkami, ale zároveň to byl slušný chlap, který ví, jak se má zachovat. Jeho vnitřní boj tak mohl dospět do jiné varianty úniku, než té, kterou jste si vybrala vy. Rozhodl se, že vám neublíží, ale zároveň si udělá dobře. Mohlo mu být jasné, že to nakonec dopadne špatně. Ale asi si nemohl pomoct.

Teď potřebujete hlavně klid, laskavost k sobě a trochu víry, že to, co se rozpadlo, nebylo všechno, co ve vás je. To, co jste našla v tom mladém muži, tedy cit, něhu a odvahu milovat, to ve vás bylo vždycky. On to jen na chvíli rozsvítil. A světlo ve vás nezhasne jen proto, že on odešel.

Příští partner bude určitě zase něco úplně jiného. Ani jedna z vámi vyzkoušených variant nevedla ke klidu a pohodě. Až se oklepete, budete mít oči otevřené jiným směrem. Budete se koukat po opravdovém chlapovi s dobrým srdcem. Možná nebude takový romantik, možná nebude tak dokonale pečující. Možná nebude tak hezký. Ale bude to pan Jistota. Takového potřebujete.