Po 43 letech mě zradil. Naše manželství prý bylo k ničemu. „Máte příležitost dát sebe na první místo!“

Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:

Dobrý den, obracím se na vás s prosbou o radu. Žiji s manželem 43 let. Loni v lázních si našel mladší ženu. Na nevěru jsem mu přišla, jeho reakce byla, že s ní nic neměl a přece nebude běhat za vdanou ženskou. Obvinil mě, že naše manželství bylo k ničemu a už dávno nefunguje. Důvěru k němu nemám už žádnou. Odstěhovat se nechce, bydlíme v rodinném domě. Nevím, co dělat, chtěla bych se rozvést, ale nevím, jestli k tomu najdu sílu. Simča

Milá Simčo, váš příběh se mě hluboce dotkl. Strávit s někým 43 let života je víc než jen manželství. Je to kus vaší identity, společná historie, děti, rodina, dům, tisíce malých vzpomínek. A pak, po tom všem, najednou zjistíte, že muž, kterému jste věřila, má „někoho v lázních“. To není jen zrada. To je pocit, že se vám pod rukama sesypalo všechno, co jste tolik let stavěla.

Dokážu odhadnout, co cítíte uvnitř. Je úplně přirozené, že vás ovládají protichůdné emoce. Na jedné straně hněv, zklamání a touha odejít. Na druhé pak únava a strach, jestli na to všechno budete mít sílu. Čtyři dekády soužití člověka vážou, a i když rozum říká „Tak tohle fakt stačilo!“, srdce někdy couvá.

Pojďme na to prakticky. Zkuste si položit několik otázek:

Tyhle otázky vám pomohou zorientovat se, ne rozhodnout. Rozvod není sprint, je to proces. A k němu nakonec můžete dospět. Ale ne neuváženými skoky, ale postupnými kroky.

* Mluvte o tom. Sdílejte své pocity s blízkou kamarádkou, dcerou, psychologem. Když to zůstane jen ve vaší hlavě, začne vás to nekontrolovaně dusit.

* Zjistěte fakta. Promluvte si s právníkem a projděte si s ním, jak by rozvod prakticky vypadal. Co by znamenal pro vás osobně, pro bydlení, pro finance. Často nakonec zjistíte, že realita je snazší, než čeho se bojíte v hlavě.

* Budujte oporu. Najděte si malé ostrůvky radosti: kamarádky, koníčky, prostě něco, co je jen vaše. Budete potřebovat silné zdroje energie, abyste se mohla rozhodnout z pozice síly a ne ze zoufalství.

* Udělejte si malý plán. Nemusí to být hned „rozvod“. Může to být třeba: do konce roku si zjistím informace od právníka, do jara si vyzkouším, jestli zvládnu víc věcí sama.

A protože se ptáte i na to, jak zvládnout společný život do doby, než se rozejdete, nabízím několik praktických tipů:

* Nastavte hranice. Pokud spolu musíte bydlet, domluvte se na základních pravidlech. Kdo kdy používá kuchyň nebo koupelnu. Jak budete řešit návštěvy, kdo co platí. Kdo myje nádobí a kdo vysává. I jednoduchá dohoda může zabránit zbytečným nedorozuměním.

* Nereagujte na provokace. Pokud vás manžel slovně napadá nebo ponižuje, nepřijímejte hádku. Krátká věta typu „Promiň, ale nechci se o tom bavit“ a odchod z místnosti vám ušetří energii.

* Najděte si „svoje útočiště“. Může to být pokoj, zahrada, nebo klidné místo mimo dům, kde můžete být sama a načerpat sílu.

* Oddělte finance. Pokud je to možné, začněte si spravovat peníze odděleně. To vám dodá větší pocit svobody.

* Věnujte se sobě. Berte toto období  jako přechodnou fázi, kdy se učíte být znovu samostatná. Každý drobný krok (když zvládnete víkend bez něj, když vyřešíte problém bez jeho názoru) vás posílí.

Váš muž vám svým chováním vzkázal: „Naše manželství nemá cenu.“ Ale tohle je jeho verze příběhu, jeho omluva pro vlastní selhání. Vy si můžete psát svůj příběh dál. Jinak. Vaše hodnota nezmizela s jeho věrností. Naopak: Stojíte před příležitostí dát sebe na první místo, možná poprvé po desítkách let.

A ještě k otázce, kde na to všechno vezmete sílu? Tu většinou nenajdeme doma na gauči. Síla se rodí v akci. Jakmile budete mít za sebou první malé krůčky (zjistíte si informace, promluvíte si s právníkem, najdete podporu), tak ucítíte, že ji v sobě máte. Rozvod pak pro vás už nebude nedobytná hradba, ale brána ke svobodě.

Milá Simčo, sečteno a podtrženo. Moje rada zní: Neřešte hned to „grande finale“. Řešte první malý posun. Váš život má pořád velkou hodnotu. A vy máte právo ho prožít bez nedůvěry a ponižování. Držím vám palce, abyste našla odvahu vydat se na cestu k většímu klidu a sebeúctě.