Proč jsou dnes mladí tak přecitlivělí a hákliví na každé slovo? Učme se od nich, říká psychoterapeut

Na adresu jakztohoven@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:

Dobrý den, vyděsil mě nedávný článek a video na Novinkách, kde jistý učitel z UMPRUMu popisuje, proč dal ve škole výpověď. Prý ho štve hyperkorektnost, která teď mezi mladými převládá. Že se hned pro všechno urážejí a chodí ho nahlásit řediteli, že se jich něco dotklo a že se cítí diskomfortně. On prý nemůže mluvit, jak mu zobák narostl, a začíná se bát cokoli říct, aby se zase někoho nedotkl.

Prosím vás, co se to teď s mladými lidmi děje? Proč jsou na každé slovo tak hákliví, proč jsou tak zranitelní? Vždyť za nás k nám byli učitelé daleko drsnější a nikdo si nechodil stěžovat (pokud nešlo o něco skutečně závažného). Tak co má podle vás současná mladá generace za problém, že se hned každý cítí jako oběť? Co za to může? Děkuju za odpověď. Jiřina (59)

Dobrý den, Jiřinko,

díky za dotaz. Pokusím se ho zodpovědět nejlépe, jak budu schopen. Ale nejdřív musím říct, že nevím, jestli jde úplně o otázku pro mě. Váš dotaz za mě úplně není z ranku psychoterapie, a tak nevím, jak vám odpovídat. Jedná se o hodnocení veřejné kauzy, která se týká lidí, o nichž ani já, ani vy nic nevíme. Neznáme je, nikdy jsme s nimi nemluvili, takže těžko cokoliv hodnotit.

Jediné, co k tomu mohu nabídnout, je úvaha na téma rozdílnosti generačního pohledu. Ptáte se: „Prosím vás, co se to teď s mladými lidmi děje? Proč jsou na každé slovo tak hákliví?“ Myslím, že jste dobře vyjádřila podstatu celé pře: jde o generačně jiný úhel pohledu. Generační výměnu názorů.

Jinak by tato poměrně nezajímavá kauza (někdo dal výpověď) byla asi o ničem, ale takhle novináři větří, že by mohli vzbudit nějaké emoce. Pojďme se na to podívat:

Dnešní mladší generace si nechce (ideálně nic) nechat líbit a přijde jí důležité se ozvat, pokud se jí něco nelíbí. Starší generace, můžu říct ta „naše“, byla utvářena spíš důrazem na to všechno „vydržet“. A myslet si u toho klidně svoje.

To vnímám jako celý rozdíl. Bůh suď, co je víc k světu. Každá generace má za mě právo a v podstatě povinnost hledat pro sebe novou pozici než má generace jejich rodičů, jinak to být nemůže. Nechceme vychovávat další generaci, tak aby opakovala naše chyby, ale zároveň se mladí nevyhnou svým vlastním chybám. To je úplně v pořádku.

Za mě je to běžné a prospěšné, všichni zúčastnění se od sebe navzájem mohou učit a společně se někam posouvat. Nikdo není jediným a správným nositelem „pravdy“ nebo „jediného“ správného přístupu. Prostě všichni pátráme a učíme se – mladí i staří.

Někdy by se jistě starším hodilo umět se ozvat a nebát se postavit se za sebe. A mladším třeba zas něco vydržet. Proč ne. Učme se od sebe navzájem. Neurážejme přístup jiných, když o nich většinou tak málo víme, a tak málo jim tím pádem rozumíme.

Moc díky za dotaz a krásné léto.

Mezigenerační střety jsou úplně přirozené. Byly tady vždy a občas se objeví v každé rodině: Smíte jako prarodič mluvit do výchovy vnoučat?