Článek
Není to tak dávno, co se sice již daly posílat esemesky, ale stály tolik, že vést přes ně rozsáhlý rozhovor znamenalo skoro osobní bankrot. Když někdo neodpovídal, bylo skoro jisté, že mu došel kredit. Dnes by měla být psaná komunikace úplně pohodová věc, která usnadňuje veškeré mezilidské vztahy. Jenže leckdy je to spíš jeden velký stres…
Zpráva je přečtená, ale odpověď nepřichází
Textovky zastihnou adresáta vždycky a všude, klidně o půlnoci na druhém konci světa. Lze přes ně řešit praktické věci, ale klidně jejich prostřednictvím můžete vyznávat lásku, vést erotickou konverzaci, pohádat se a pak se omluvit.
Jenže nové technologie dnes už zprávy nejen posílají, ale také hlásí, v jakém stavu jsou. Doručeno, přečteno – a pak se objeví blikající tečky, které značí, že váš protějšek již pracuje na odpovědi.
Jenže co když se žádné tečky neobjeví? Odpověď nepřichází, i když moc dobře vidíte, že zpráva byla přečtena. A tím vzniká stres. Samozřejmě záleží na tom, co jste napsali. Pokud jste ale poslali třeba omluvu, milostné vyznání nebo pozvání na rande, tak každá vteřina bez odpovědi znamená větší a větší nejistotu, nervozitu a obavy. „Je to naprosto reálný nový druh stresu. Technologie nám zrychlily komunikaci, ale zároveň přinesly i rychlejší nejistotu,“ potvrzuje životní kouč Aleš Kalina.
Když mozek nemá informaci, vyrobí si příběh. A čím víc nejistoty v sobě máte, tím horší příběh si vytvoříte…
Čím víc nejistoty, tím horší scénáře
Jakmile vám někdo neodpovídá, začínáte přemýšlet proč. Co jsem udělal/a špatně? Je na mě naštvaný/á? Už o mě nestojí? A i když je realita nejspíš úplně obyčejná a daný člověk prostě jen zrovna řídí auto, má jednání nebo sedí na třídní schůzce, vy si vytváříte černé scénáře. „Problém je, že mozek nemá rád prázdná nezodpovězená místa. Když nemá informaci, vyrobí si příběh. A čím víc nejistoty v sobě máte, tím horší příběh si vytvoříte,“ říká Aleš Kalina.
A to je stres, zabiják, který pomalu, tiše a nenápadně ničí moderní lidstvo. „Nejvíc ohroženi jsou ti, kdo mají silnější strach z odmítnutí, opuštění nebo z toho, že pro druhého nejsou dost důležití,“ vysvětluje Aleš Kalina.
Nepřicházející odpověď je u nich spouštěč všeho, čeho se vnitřně tak moc bojí. Odpověď pro ně není jen obyčejnou odpovědí, ale potvrzením jejich vlastní hodnoty. „Stresovat to může také lidi, kteří potřebují mít věci pod kontrolou. Pro ně je nezodpovězená zpráva jako otevřená složka v hlavě, která pořád svítí a nejde zavřít,“ dodává Aleš Kalina.
Čekáte, oči máte přilepené na displeji a odpověď pořád nepřichází… Foto: fizkes, Shutterstock.com
Jak se bránit stresu z textových zpráv
Je důležité vrátit textovky na správné místo a používat je především na to, na co jsou určeny. „Jsou dobré na logistiku. Přijdu v šest, kup chleba, pošli adresu. Ale vztahová témata přes zprávy často jen vyrobí další nedorozumění,“ varuje Aleš Kalina.
Osvojte si proto následující pravidla:
- Přes zprávy řešte jen ryze praktické záležitosti, ne vztahové a milostné věci.
- Nepište jen tak, když potřebujete utěšit, obejmout, cítíte se sami a podobně. V takových chvílích zkuste osobní setkání nebo telefonický hovor.
- Vypněte si oznámení o tom, zda byla zpráva přečtena či ne.
- Nezahlcujte druhého zprávami typu „Proč neodepisuješ? Děje se něco? Zlobíš se na mě?“. Když zase neodpoví, váš stres naroste, navíc do něj dostanete i adresáta.
- Domluvte si pravidla komunikace. Pokud čekání na odpovědi těžce snášíte, zkuste se s blízkými domluvit, že když nebudou stíhat, jen pošlou info, že teď nemohou. A vy budete v klidu.
- Nechte telefon být. Jděte něco dělat, zabavte se prací, sportem, čímkoli. Hlavně neseďte nad mobilem, který každou vteřinu kontrolujete.
