Článek
Až do poloviny letošního roku jsem byla jen pisálek. Tedy redaktorka, která nikdy nestála před kamerou, dokonce kameru přímo nenávidí. A najednou přišlo rozhodnutí šéfa, že budeme točit videa. Rozklepala se mi kolena, ale řekla jsem si, že je to výzva. Jako když trpíte arachnofóbií. Je dobré pomalu si na ty pavouky zvykat. A tak jsem se vrhla na natáčení.
Tohle je to naše dílo! Sestřih nejzdařilejších trapasů a přebreptů uvidíte na videu ZDE:
{stream-video}
Hlavně nekoktat!
Poprvé jsem točila kurz in-line bruslení. Tak nějak jsem věděla, co se bude točit a pečlivě jsem si připravila otázky na paní odbornici. Vtom kameraman zavelel, že si mám připravit úvodní slovo a jedem! Zrudla jsem a nemohla přijít na jedinou kloudnou větu, a to patřím mezi nejukecanější lidičky v mém okolí. Za pohledu několika maníků (personál sportovní prodejny) jsem ze sebe vysoukala několik kostrbatých vět, za které se dodnes stydím a začala se ptát. To už nebylo tak hrozné, protože když odbornice odpovídala, mohla jsem si v klidu promyslet, jakou další otázku položím.
Chci se vás zeptat, ale nevím, na co!
Myslím, že podobně na tom byly i mé kolegyňky, alespoň jsme si o tom mezi natáčením povídaly. Od té doby se ale hodně změnilo a na kameru jsme si pomalu zvykly. I tak se dnes a denně stávají věci, se kterými vůbec nepočítáme.
Osobně jsem se hodně bavila při anketách v ulicích Prahy. Kromě toho, že jsem pobíhala po ulici jak ztřeštěná a zoufale hledala alespoň nějakou osobu ochotnou odpovědět mi na připravený dotaz, pravidelně se mi stávalo, že jsem zapomínala, na co se vlastně chci zeptat. Naštěstí mnou polapené oběti byly zmatenější než já a náhlou indispozici mi odpustily.
Tak tedy, s úsměvem na vaši silvestrovskou party. A naviděnou v roce 2010!
Staly se vám také nějaké nepředvídané situace před kamerou? Pošlete nám svá „ pokažená" videa nebo příběhy na info@prozeny.cz. Zasmějme se společně, smích přece léčí!
