Hlavní obsah

Trpěl jí van Gogh i Prince. Jak poznáte epileptický záchvat?

Foto: Profimedia.cz

Některé nemoci jsou díky pokrokům medicíny již dávnou minulostí. Epilepsie mezi ně bohužel nepatří, stále je jedním z nejčastějších neurologických onemocnění. Přesto není tolik vidět, i proto, že sami nemocní se ji často snaží tajit.

Článek

Trpěl jí například vojevůdce Napoleon Bonaparte, malíř Vincent van Gogh, spisovatel Fjodor Michajlovič Dostojevskij, zpěvák Prince a potýká se s ní i moderátor Dalibor Gondík. Celosvětově dnes trpí epilepsií asi padesát milionů lidí, v České republice se jejich počet blíží sto tisícům. Každoročně si tuto diagnózu u nás vyslechne asi pět tisíc nových pacientů.

Typy epileptických záchvatů

Ne každý epileptický záchvat je provázen náhlým pádem, záškuby končetin a pěnou u úst. Paleta projevů nemoci je pestrá. Může jít o tzv. zahledění, kdy člověk přestane na pár sekund vnímat, nebo tiky projevující se například jako záškuby hlavy nebo končetin. Přicházejí náhodně a často ničím nevyprovokovaně. Epilepsii může provázet i brnění, výpadky paměti, aura (pocit, že se blíží záchvat) či halucinace. Záchvat může vypadat i tak, že člověk vykonává bezděčně automatické pohyby jako žvýkání či tahání za oblečení, bezcílně přechází, drmolí nebo náhle úplně strne.

Nejnebezpečnější je generalizovaný velký záchvat označovaný z francouzštiny jako grand mal (menším záchvatům se říká petit mal).

Grand mal je prudký, postihuje obě mozkové polokoule. Pacient vykřikne, pokouše si jazyk a ihned ztrácí vědomí a padá. Dýchá chrčivě a nedostatečně, modrá, třese se v křečích a může se pomočit nebo pozvracet. Grand mal je méně běžný než petit mal a spousta epileptiků nikdy velký záchvat nezažije. I s tímto typem záchvatů, přestože pohled na něj trochu děsí, se ale dá žít dlouhý a plnohodnotný život.

Foto: Madrolly, Shutterstock.com

Záchvat vzniká kvůli nervovým buňkám v mozku, které nekontrolovaně vytváří elektrické výboje. Impuls jim k tomu může dát i alkohol, drogy nebo nedostatek krve po úrazu

Epilepsie je nemoc dětí i starců

Nemoc může přijít v jakémkoli věků, nejčastěji v raném dětství nebo naopak u seniorů, častěji postihuje muže. Zatímco u dětí bývá geneticky podmíněná, v dospělosti je jejím původcem obvykle úraz s krvácením do mozku nebo zánět mozku, vzniká i jako následek cévní mozkové příhody, nádoru na mozku nebo alkoholismu.

Do patnácti let podle lékařů prodělá nějakou formu záchvatu každé dvacáté dítě. Často ale zůstane jen u jediného, rodiče navíc vůbec nemusí napadnout, že by mohlo jít o epilepsii. „Například u kojenců se může epilepsie projevovat neobvykle, a proto se hůře poznává. Dítě se například schoulí do klubíčka, rozhodí ruce, na první pohled to může vypadat jako úlek. Jiné děti se zase jen na pár vteřin strnule zakoukají,“ upozorňuje doktor Pavel Kršek, přednosta Kliniky dětské neurologie FN Motol.

Foto: Goldsithney, Shutterstock.com

30. září se slaví Národní den epilepsie, má připomenout, že nemoc stále ještě nevymizela, v Česku jí trpí jeden člověk ze sta

Raději bez řidičáku

Epileptici by neměli pít alkohol a měli by dbát na spánkový režim, to může pomoci záchvatům předcházet. Pacienti obvykle neřídí auto, neměli by pracovat s nebezpečnými stroji, nedoporučují se jim rizikové sporty jako potápění nebo parašutismus. Nečekaný záchvat by pro ně mohl být nebezpečný.

Mohou proto hůř hledat práci: nesmí pracovat ve výškách a horku, nesmí dělat na směny. „Někteří lidé dokonce v zaměstnání tají, že mají epilepsii. Mimo jiné ze strachu z předsudků,” komentovala Alena Červenková, ředitelka Společnosti E, loňský výzkum. Odhalil, že nemoc svému zaměstnavateli zatají asi 20 % epileptiků. Bohužel tím ale riskují, že v případě záchvatu jim kolegové nebudou umět pomoci.

První pomoc při epileptickém záchvatu

„Lidé často netuší, jak by měla první pomoc vypadat. Problémem jsou i zažité mýty, třeba že musíte nemocnému něco vložit mezi zuby, aby si neprokousl jazyk. Je to velká chyba! Pacientovi v žádném případě nic do úst nevkládáme ani nebráníme křečím. Důležité je odstranit z okolí nemocného všechny předměty, kterými by se mohl poranit, a případně přivolat lékařskou pomoc,“ vysvětluje doktor Martin Kudr z Kliniky dětské neurologie FN v Motole.

Postiženého nechte při záchvatu ležet na zádech, můžete mu dát něco měkkého pod hlavu, aby se nepotloukl. Jeho pohybům nebraňte, není třeba ho násilím držet. Jestliže při záchvatu silně sliní, otočte ho na bok, ať se slinami neudusí.

Po záchvatu vždy zkontrolujte, jestli nemá zapadlý jazyk (případně mu ho prsty vytáhněte) a jestli dýchá. Epileptik může být zmatený, agresivní a unavený. Čekejte, až se plně probere a bude na vás reagovat. Záchvat si vůbec nemusí pamatovat. Pomoc volejte, pokud trvá déle než pět minut, pokud se křečemi vážně poranil, nebo pokud dotyčného postihl poprvé.

Pomohou léky i operace

Pacientům s epilepsií pomáhají především léky. Někteří je musí brát denně a celoživotně. Asi u čtvrtiny pacientů, zejména těch, kteří se s epilepsií setkají již v časném dětství, záchvaty odezní samy, většinou v období puberty. Kde nestačí medikace, může přinést úlevu operace. „Ne všechny druhy epilepsie ale lze léčit operativně a někteří pacienti se se záchvaty potýkají celý život. I u nich jsme ale ve většině případů schopní vhodnou léčbou dostat nemoc pod kontrolu a umožnit jim tak žít plnohodnotný život,“ vysvětluje doktor Pavel Kršek.

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama

Sdílejte článek