Článek
Už je tomu několik let, co jsem začala vnímat, že je moje sestra Janička odlišná od svých dívčích kamarádek a hrát si s panenkami ji příliš nebavilo. Když už ji náhodou holky vylákaly, aby jezdily s kočárky a krmily svá „plastová děťátka", stačilo, aby Janča zahlédla partu kluků, kteří hráli fotbal nebo lezli po stromech, a už za nimi běžela. Byla vždy sportovní typ, pružná, bystrá a vytrvalá. Uměla rychle běhat a více než panenky nebo kočárek ji zajímaly nejnovější typy aut či motorek.
Protože měla krátké blonďaté vlasy, věčně rozbitá kolena a špinavé tričko ze všech těch pádů, které ji během celého dne neustále potkávaly, přijali ji kluci mezi sebe. Rozuměli si a užili si spolu spoustu legrace.
I když od té doby uběhlo tolik let, spočítala bych na prstech jedné ruky, kolikrát si za tu dobu oblékla Janča šaty nebo sukni, vždycky si ji vybavím v džínách a mikině, v kalhotách se cítí zkrátka lépe. Když začala jezdit v osmnácti autem, byla opravdu velice dobrá řidička a sama si ho velmi ráda opravovala.
Přestože vystudovala střední školu zaměřenou na poštovní služby, jejím snem bylo povolání policistky, a tak na sobě začala tvrdě pracovat. Chodila běhat, plavala a cvičila, aby se připravila na blížící se fyzické testy. Ty s přehledem zvládla. Poté ji čekal rok na policejní škole a po absolvování začala pracovat u dopravní policie, dodělala si profesní řidičský průkaz a všichni kolegové ji obdivují za její vynikající řidičské schopnosti. Vždycky jsou nejradši, když může služební auto řídit právě Janča. Na střelbách je lepší než kdejaký muž, možná i proto si na svém oddělení vysloužila přezdívku G. I. Jane.
Ona sama na sobě stále pracuje, je k sobě tvrdá a nekompromisní a ráda by se časem stala členkou týmu kriminální policie. I když na pohled působí jako křehká a usměvavá dívka, stačí, aby si oblékla svou uniformu nebo tzv. čerňáky, a v tu chvíli se z ní stává tvrdá žena, která se dokáže vyrovnat, ne-li předčit svými schopnostmi muže.
