Hlavní obsah

Umíte česky? Tohle jsou nejčastější chyby, které Češi dělají

Foto: wavebreakmedia, Shutterstock.com

Pamatujete, jak sveřepí šakali zavile vyli na bílý měsíc? Při čtení některých e-mailů by jeden zavyl také. Úzkostí. Z toho, jak pisatel dává na frak rodnému jazyku. Podívejte se na zoubek „oblíbeným češtinářským omylům“.

Článek

Český jazyk slyšíte odmalička, učíte se ho ve škole a stejně leckomu stále dělá problémy. Nemá cenu se vymlouvat, že patří mezi nesnadné jazyky s mnoha výjimkami v pravidlech. I v době, kdy počítač opravuje chyby a telefon automaticky doplňuje slova, je dobré umět správně česky. Vždyť i sebelepší obsah může vážně hodně ztratit, má-li špatnou formu.

To není hyperkorektně, to je špatně!

Podmiňovat si dnes můžete ledacos, ale nebuďte u toho za Neználka. Jediné správné tvary podmiňovacího způsobu totiž jsou já bych, ty bys, on by, my bychom, vy byste, oni by, podobně je to s kdyby a kdybychom. Takže žádné bysme a aby jste. To byste to vymňoukli.

Dlouhé, krátké… jedno to není

Když má někdo výjimku, může mít zároveň i pech. Slovo výjimka je totiž trochu výjimečné. Odvozuje se od slovesa vyjímat, takže by si člověk myslel, že to bude vyjímka, ale při odvozování se zpřeházely čárky, takže jediný správný tvar je opravdu výjimka. Podobný osud potkal i slovo vyšívat a těžko byste napsali vyšívka.

Podobně na vážkách možná býváte u slova tchyně. Máte tendenci je napsat s dlouhým ypsilonem? Je tam ovšem krátký, protože jde o přechylovací příponu -yně, podobně jako ve slovech vědkyně nebo umělkyně.

A ještě jeden oblíbený případ záměny délky: ve slově téma se píše dlouhé é, ale přídavné jméno tematický už je s krátkým e. Vysvětlení zní možná trochu podivně, ale nejde o odvozeninu od slova téma, nýbrž tematika – a tam je krátké e. Podobně schematické je to se slovem schéma.

Foto: sakkmesterke, Shutterstock.com

Někdy odesílatel neví, jak moc svým e-mailem plným chyb adresáta pobavil

Záleží na kontextu

Dvojice slov, která znějí podobně, jsou vždycky záludné. Jaký je rozdíl mezi plod a plot se učí děti ve druhé třídě, ale což takhle holt a hold? Když chcete někomu vzdát hold, tak byste ho holt měli znát. Nebo: To máte holt těžké, když chcete holdovat starému režimu. Pomohli jsme vám?

To u dvojice tip a typ je to kapánek složitější a je třeba si pamatovat, že zatímco tipnout si můžete na správné číslo ve Sportce, jaký typ auta si vyberete, záleží na vás. Tip tedy odhaduje, avšak typ rozlišuje mezi ostatními. Propříště nezaměňovat!

A do třetice: je-li něco obyčejné, tedy normální, může být řeč o standardní kvalitě (vždy a ve všech podobách jedině s d). Naopak s t se píše pouze slovo standarta, tedy prapor.

Taková nevinná záměna

Slova kvůli a díky si nejsou nijak podobná a ani v jejich pravopise není nic divného. A přece bývají častým důvodem nechtěného pobavení. Stačí uvést zářný příklad: Díky jeho úmrtí si beru černou kravatu. Hned slyšíte, že tam není něco v pořádku. Je třeba myslet na to, že předložka díky se spojuje s kladným obsahem (děkování a vděk je ryze pozitivní), zatímco kvůli můžete navázat i na záporný kontext.

Týká se to mně, mě nebo snad vás?

Může se zdát nepochopitelné, že se při skloňování zájmena já dělají chyby, když se používá tak často. Ale je to tak. Když si nevíte rady, můžete trvat na „bezpečném“ mne (Nech mne být.) – ale sami tušíte, že je to strojené. Přitom si stačí zapamatovat, že ve 2. a 4. pádě jde o tvar (krátký), zato ve 3. a 6. pádě mně (dlouhý tvar). Pomůcka: můžete-li užít tvar mne, pak ho vždy lze nahradit krátkým tvarem mě.

Foto: SP-Photo, Shutterstock.com

Chybu občas udělá každý, ale jak se říká: všeho s mírou

Ať počítám, jak počítám

Jedním z nevyčerpatelných témat, tedy aspoň co se týče složitosti pravopisu, jsou číslovky. Příslušnou kapitolu pravidel jazyka českého citovat nebudeme. Zastavíme se jen u několika častých problémů:

  • Řadové číslovky - se píší vždy s tečkou za číslicí. Pokud si tedy můžete představit řadu, ve které počítáte první, druhý, patnáctý..., pak vždy s tečkou!
  • Nepřidávejte k číslu koncovku - není to třeba – a především je to špatně. Je-li něco nevhodné pro děti do 10 let, je chybné psát do 10ti let.
  • Mezera mezi znakem a číslem je důležitá - chcete-li vyjádřit, že roztok je tříprocentní (přídavné jméno), pak pište bez mezery (tj. 3%), ovšem tři procenta vyžadují mezeru (3 %).

Přídavná jména dovedou potrápit

Možná si z hodin češtiny nepamatujete, že existují přídavná jména účelová, ale je to tak. Vyjadřují, k čemu je věc určená: hasicí přístroj slouží k hašení a lepicí pistole se používá k lepení. V těchto případech je vždy krátké i. Dlouhé í se píše v případě přídavných jmen dějových, mělo by tedy jít o nějakou aktuální akci, kdy někdo něco právě dělá či se s ním cosi děje: lidé hasící oheň, hořící keř. Takže teď víte, že balící papír a žehlící prkno jsou nesmysly.

Slova přejatá a často zkomolená

Na konec jsme si nechali cizí slova, protože to je pověstná studnice drobných chyb. Takové přídavné jméno permanentní se rádo používá chybně jako pernamentní. Máte tendenci ve slově bizarní napsat uprostřed d? Rychle na to zapomeňte – nejde o kamaráda slova standardní. Původní předek je francouzské přídavné jméno bizarre. Chcete-li bryskně něco podotknout, pak nezapomeňte v psané formě na tvrdé y. Lahůdkou i pro znalce je sloveso protežovat, které se píše bez háčku nad e (z francouzského protéger/chránit).

Do našeho stručného výčtu rozhodně patří i psaní velkých a malých písmen, čárky v souvětích či oblíbená shoda podmětu s přísudkem. Těmto tématům se budeme věnovat někdy příště.

Jak jste na tom s češtinou vy?

ynezorPumanzeSaNyknalC