Mezinárodní den mateřského jazyka. Jak dobře ovládáte právě češtinu?

1. Najděte větu, která je jako jediná pravopisně správně.

Dnes jsem přišel vyjímečně pozdě, ranní vstávání jinak zvládám velmi dobře.

Raní vstávání mi obvykle nedělá problémy, dneska to byla výjimka.

Ranní vstávání mi většinou nedělá problémy, dnes jsem zaspal jen výjimečně.

2. Skloňování zájmena já bývá také leckdy ošemetné. Ve které z následujících vět je zájmeno použito špatně?

Napiš mě na ten seznam, prosím.

Mně se to vůbec nelíbí!

Tahle historka není vůbec o mě, nevěřte tomu.

3. Vzpomeňte si na komedii Marečku, podejte mi pero (1976) a na češtináře Hrbolka v podání úžasného herce Františka Kovaříka (†98). Zvládli byste jeho legendární diktát? Která věta je napsaná opravdu bez jediné chybičky?

Sveřepí šakali zavile vyli na bílý měsíc.

Sveřepí šakaly zavyle vili na bílý měsíc.

Sveřepí šakali zavyle vili na bílý měsíc.

4. Psaní velkých písmen, to také není úplně legrace. Ve které z následujících možností jsou všechna slova napsaná správně?

obyvatelé Prahy – Pražané – pražský hrad – pražská Katedrála svatého Víta – pražské nejznámější památky

obyvatelé Prahy – Pražané - Pražský hrad – pražská Katedrála svatého Víta – pražské nejznámější památky

obyvatelé Prahy – Pražané - Pražský hrad – pražská Katedrála Svatého Víta – pražské nejznámější památky

5. Které z následujících slov patří mezi vyjmenovaná slova, takže správně by se mělo psát s tvrdým y?

Lítko

Mlít

Plít

6. Psaní předpony s/z je další češtinářský oříšek. Existují na to pravidla, ale někdy jsou možné obě varianty, jen pak má pokaždé slovo jiný význam. Ve které variantě je s i z použito správně?

Chtěl jsem skosit trávu na zahradě, ale měl jsem zkosenou kosu.

Chtěl jsem zkosit trávu na zahradě, ale měl jsem zkosenou kosu.

Chtěl jsem zkosit trávu na zahradě, ale měl jsem skosenou kosu.

7. A jak ovládáte psaní mě/mně ve slovech? I tady se často chybuje. Která z následujících vět je správně?

Vzpomněl jsem si, že jsem ti natrhal poměnky, ale chtěl jsem ti je dát soukromně, ne takhle před všemi.

Vzpomněl jsem si, že jsem ti natrhal pomněnky, ale chtěl jsem ti je dát soukromě, ne takhle přede všemi.

Vzpomněl jsem si, že jsem ti natrhal poměnky, ale chtěl jsem ti je dát soukromě, ne takhle přede všemi.

8. Shoda podmětu s přísudkem také nepatří k tomu nejlehčímu. Tak schválně, kde je měkké i ve slovese použito správně.

Děti si hráli venku s míčem.

Děti, maminky i tatínci si venku hráli s míčem.

Děti si i s maminkami hráli venku.

9. A teď přivlastňovací přídavná jména a jejich skloňování. Kde je koncovka ovi/ovy použita správně?

Byly to Honzovy zásluhy a to jsem také Honzovi řekl.

Byly to Honzovi zásluhy a to jsem také Honzovi řekl.

Byly to Honzovy zásluhy a to jsem také Honzovy řekl.

10. A na závěr jeden chyták. Slovo „tip“ a „typ“. Obojí je v pořádku, ale jen když ho použijete ve správném významu. Kde není toto slovo použito správně?

Mám pro tebe tip na super restauraci.

Tenhle chlap přece rozhodně není tvůj typ.

Tak jak tenhle zápas dopadne, máš nějaký typ?