Hlavní obsah

V aktivních zálohách máme i ženy, největší zájem záložáků je o řízení tanků, říká Ludvík Cimburek

Foto: Archiv Ludvík Cimburek

Jsou to lékaři, tesaři, elektrikáři, vysocí manažeři. Prostě obyčejní lidé, ale také záložáci, kteří mají vedle své práce a rodiny vojenský výcvik. I proto by byli mezi prvními, které by armáda povolala na pomoc, kdyby byla republika v ohrožení. A Ludvík Cimburek je jedním z nich.

Článek

Pravda, tenhle zapálený sportovec, který miluje běh přes překážky a šplh, je v armádě tak trochu jako doma. Je to bývalý voják z povolání, kapitán v záloze, který byl členem elitní 601. skupiny speciálních sil a mimo jiné absolvoval třeba i velmi drsný a prestižní kurz Ranger v USA. Dnes je vojákem v aktivní záloze a také poradcem náčelníka Generálního štábu Armády ČR pro oblast aktivních záloh. Není pochyb, že Ludvík Cimburek si zaslouží být naším dalším mužem měsíce.

U kávy jsme si povídali o všem možném. O tom, kdo jsou aktivní záložáci, proč jsou pro stát nepostradatelní, ale i o tom, jak by to vypadalo, kdyby byla válka.

Mohl byste mi pro začátek zkusit vysvětlit, co to přesně aktivní zálohy jsou? A na co je armáda a Česká republika potřebuje?

Každá armáda všude na světě potřebuje zálohy, jen každý stát to řeší jiným způsobem. Jsou státy, které mají profesionální vojáky, ale také povinnou vojenskou základní službu, a tak si vlastně automaticky vytváří záložáky. Za rok či dva povinného výcviku se tam něco naučí, pak odejdou do zálohy, ale jsou tu v případě mobilizace nebo nějakého ohrožení. My máme profesionální armádu, ale nemáme povinnou vojenskou službu, takže do zálohy nám odchází jen vojáci z povolání, což je každý rok plus minus tisíc lidí. To je ale pro případ mobilizace málo. Takže se tu vytvořil koncept aktivních záloh, v němž vojáci a vojákyně v aktivní záloze dobrovolně přebírají výkon branné povinnosti. Jsou to lidé, kteří dobrovolně vstoupí do aktivní zálohy a zaváží se, že se budou pravidelně účastnit vojenských cvičení a budou se připravovat na funkci, na kterou jsou v rámci záloh zařazeni.

Takže i u aktivních záloh je dáno, kdo bude výsadkář, kdo tankista, kdo ženista a podobně?

Přesně tak. Obecně máme zálohy dvojího typu. Velkou skupinou jsou aktivní zálohy teritoriální, to jsou pěší roty. Ty jsou v současnosti různě velké, od sta do dvou set lidí, a primárně se připravují na to, že v době ohrožení či konfliktu budou hlídat důležité objekty. Druhá část aktivních záloh jsou vojáci a vojákyně, kteří jsou zařazeni přímo u jednotek armády ČR.

Jsou to tedy běžní lidé, kteří mají svoji práci, rodinu, soukromý civilní život, ale jsou i součástí armády a pravidelně jezdí na vojenská cvičení. Jak často to je?

Je to až 42 dní v roce, ale většinou ten záložák odcvičí dva až čtyři týdny v roce. Záleží, jak mu to jde skloubit s prací a podobně.

Na ta cvičení čerpají svou dovolenou, nebo jsou legislativně uvolněni, když jde vlastně o službu státu?

Zaměstnavatel je uvolňuje, neříkám, že s tím někdy nejsou problémy, ale obecně je uvolňuje. Po dobu výcviku záložáka platí armáda, ne zaměstnavatel, dostává od armády takzvané služné. Navíc zaměstnavatel dostává finanční kompenzaci za to, že ho uvolnil. Záložák na cvičení je vlastně placený stejně jako profesionální voják, takže podle hodnosti, a ta je vázaná na funkci.

Foto: Archiv Ludvík Cimburek

Ludvík Cimburek je zapálený sportovec, pravidelně se účastní soutěží v překážkovém běhu či šplhu

Říkal jste, že záložáci se povolávají do služby v případě mobilizace. Ale můžete to rozvést? Jsou to tedy lidé, kteří jsou připraveni a vycvičeni pomoci v případě nějakého válečného průšvihu?

Vlastně to takhle říct lze. Armáda tu je primárně proto, aby řešila válku, aby řešila případné napadení země, takže tihle lidé jsou cvičení na to, aby pomohli, když bude ČR vojensky napadena. Aktivní záložáky tak armáda může povolat nejenom při mobilizaci. K tomu všemu totiž samozřejmě armáda plní jakékoli další úkoly, které jí zadá vláda, jako tomu bylo třeba v době covidu.

Třeba i pomoc při povodních a podobně?

Je to možné, ale záložáci tu nejsou proto, aby při povodních plnili pytle s pískem. To může kdokoli, kdo má ruce a nohy, na to nemusím nikoho pravidelně zvát na vojenské cvičení. Obecně si armáda zálohy cvičí na speciální funkce a úkoly, a kdykoli dostane od vlády mimořádný úkol, zváží veškeré způsoby splnění úkolu, tedy i nasazení aktivních záloh.

Zmiňoval jste období covidu, co tedy v té době záložáci dělali?

V rámci covidu armáda plnila řadu operací, jedna z nich byla i výstavba a zabezpečení očkovacího centra v O2 aréně. A tam byli nasazeni záložáci po dobu jednoho měsíce. Proběhly tam čtyři rotace po 75 záložácích, kteří tam zabezpečovali provoz. Ale armáda aktivní záložáky už dlouhodobě vysílá i na zahraniční mise. Teď jich máme třeba 14 na Slovensku, kde probíhá mise v souvislosti s děním na Ukrajině, které ČR velí. Naši záložáci se v minulosti účastnili i operací v Afghánistánu nebo Litvě.

Foto: Archiv Ludvík Cimburek

V armádě je tenhle kapitán v záloze jako doma

Profesionální voják musí splnit rozkaz, ale záložák? Může odmítnout? Co když se mu to nehodí kvůli práci, kvůli rodině a podobně?

Operační nasazení v zahraničí je vždy se souhlasem záložníka. Domlouvá se to s nimi dlouho dopředu, i proto, aby si to zařídili v práci, s rodinou a podobně. Patrně by mohly nastat i situace, kdy by je mohli vyhodit z práce, takže je nikdo nikdy nenutí. My víme a chápeme, že minimálně v době míru to nikdy nebude masové.

Kolik teď Česká republika vlastně má záložáků?

Asi 3 800, z toho zhruba 400 žen.

Plán armády je takový, že byste jich do roku 2030 chtěli mít deset tisíc. Není i to málo? Omlouvám se za ten dotaz, ale vážně by v případě nějakého průšvihu desetimilionovou republiku vytrhlo deset tisíc lidí?

To je zcela relevantní dotaz. Při veškerém plánování armáda vychází z různých scénářů, přihlíží se i k tomu, že jsme členem NATO, které je pro nás garantem ochrany. K tomu máme nějaké národní ambice, jak chceme armádu profilovat, máme úkoly od vlády, ale také musíme být realisti, navrhovat čísla a cíle, kterých lze dosáhnout. Takhle se došlo k tomu, že výhledově chceme mít 30 tisíc profesionálních vojáků a deset tisíc záložáků. Samozřejmě v případě mobilizace, což je nejvyšší stupeň, máme platnou legislativu, všichni muži a ženy mezi 18 a 60 lety mohou být mobilizováni. Takže v případě války a mobilizace můžete být třeba i vy povolána do války.

Foto: Archiv Ludvík Cimburek

Šplh na laně, sport, ve kterém Ludvík Cimburek exceluje

Asi bych toho moc nezmohla, když nemám žádnou vojenskou zkušenost, žádný výcvik a v životě jsem nedržela v ruce zbraň.

Můžete plnit různé úkoly, klidně i administrativní, nemusíte samozřejmě jít hned do první linie. Ani by vás samozřejmě armáda nepovolávala na prvním místě. I na to jsou scénáře a postupy, jak by to probíhalo, kdy by byl kdo povolán.

Můžete mi je alespoň nastínit?

Čistě hypoteticky si tedy představte, že třeba Rusko vtrhne do pobaltských zemí. V tu chvíli se v rámci NATO aktivuje článek 5 a spojenci vyrazí na pomoc. My máme brigádní bojové uskupení, které jsme schopni poslat, ale protože jednotky nejsou nikdy naplněny na sto procent, tak bychom je nejspíš doplnili vojáky v aktivní záloze.

A když by ten konflikt dál eskaloval?

Když dojde k nějakému ohrožení přímo území ČR, tak vláda vydá úkoly. Armáda třeba začne hlídat důležité objekty pro obranu státu, na to bychom asi povolali záložáky z pěších rot. Ale když by třeba začalo docházet k útokům, záškodnickým akcím, tak vláda může vyhlásit stav ohrožení státu nebo dokonce i válečný stav, a v tom případě už armáda může povolat v podstatě kohokoli.

Foto: Archiv Ludvík Cimburek

Sport a dobrá fyzička, to k vojákům patří

Tak ale i tady by bylo určité pořadí, kdo by byl jak povoláván, ne?

Samozřejmě první by byli vojáci v aktivní záloze, pak vojáci z povolání, kteří nedávno řekněme do pěti let odešli z armády, protože si ten výcvik ještě pamatují. Potom můžeme povolat vojáky v záloze, tedy ne ty aktivní, ale ty, co absolvovali jen základní výcvik, tzv. dobrovolné vojenské cvičení, a dál už se pravidelných cvičení neúčastnili. A pokud to pořád ještě nebude stačit, tak vláda třeba zmobilizuje celý jeden ročník. Nikdy se nemobilizuje komplet, ale řekne se třeba jen „muži narození v roce 2000“. Ale to už jsou opravdu ty nejděsivější scénáře, takhle daleko to došlo naposled v roce 1938.

Vrátím se k těm aktivním zálohám. Může se do nich přihlásit každý?

V podstatě ano. Může to být muž i žena, podmínkou je jen věk mezi 18 a 60 lety a minimálně výuční list. K tomu čistý trestní rejstřík, zdravotní prohlídka v některém z vojenských zařízení, a také to nesmí být člověk, který jakkoli podporuje nějaké extremistické hnutí.

A co nějaké fyzické testy?

Na vstupu záložáky na fyzičku netestujeme, oni si udělají přezkoušení v kurzu základní přípravy a pak jim zdatnost ověřujeme jednou za rok. To je stejné jako u vojáků z povolání, ale záložáky nevyhazujeme, i když neprojdou, jsme na ně mírnější.

Co takový fyzický test obsahuje?

Je to běh na 12 minut, to je ta vytrvalostní část. A pak silové cvičení, kdy děvčata dělají lehy sedy a výdrž ve visu, a muži kliky a lehy sedy, nebo shyby.

Foto: Archiv Ludvík Cimburek

Ludvík Cimburek se nebojí žádných překážek

A když testem neprojdou, tak co tedy, když je nevyhazujete?

Jsou upozorněni, že by si měli fyzickou zdatnost udržovat. Ale jsou i jednotky, kde se na to dbá výrazně víc, třeba u výsadkářů a průzkumníků všeobecně záleží na veliteli, jak k tomu přistoupí. Máme i jednotky vyloženě specialistů, kdy je prostě důležitější něco jiného než fyzička. Třeba zálohy u odboru biologické ochrany, kde jsou lékaři a sestřičky, takže když tam jde záložák, tak je to lékař. Dělá tam vlastně to samé, co v civilu, jen v jiném prostředí. Nebo máme specialisty na kybernetickou obranu. To jsou hotoví ajťáci, jen sedí u jiného počítače. Ale jiné to je samozřejmě, když byste chtěla třeba k dělostřelectvu.

A co kdybych chtěla řídit tank?

Tak to byste byla asi první žena, navíc je tam na tohle hodně velká fronta. Ale teoreticky byste mohla. Měli jsme v aktivní záloze třeba ženu – řidičku bojového vozidla pěchoty, ta se pak stala vojákyní z povolání. Ale máme ženy třeba u dělostřelectva, ne přímo v osádce obsluhující houfnici s názvem Dana, ale jako spojařky a počtářky. U Dan je problém, že náboje mají asi 40 kilo, a podle zákoníku práce ženy takhle těžké věci tahat nesmí. Takže i tohle se promítá do výcviku. A tak mě napadá, jestli podobné omezení není i u tankistů, protože opravovat třeba roztržený pás na tanku, což je pořádný kus železa, je něco podobného.

Říkal jste, že se záložáci účastní pravidelných cvičení. Je mi jasné, že se odvíjí podle toho, u jaké jednotky slouží. Ale jak vypadá takové nejběžnější cvičení?

Každý zájemce o vstup do aktivních záloh je zařazen do kurzu základní přípravy aktivní zálohy, který se organizuje ve Vyškově. Tam se naučí nosit uniformu, střílet z pistole, z útočné pušky, dostane základy taktiky, naučí se základy přežití, první pomoci, nějakou legislativu. Prostě to základní penzum znalostí a dovedností během jednoho měsíce. Tím se z něj stane voják v aktivní záloze a pak už na další cvičení jezdí podle toho, kde slouží, kde se zdokonaluje v té své dané činnosti a zaměření.

Foto: Archiv Ludvík Cimburek

Umět si odpočinout je ale také důležité

Podepsalo se to, co se děje na Ukrajině, na zájmu lidí o vstup do aktivních záloh?

Na to Češi opravdu zareagovali. V okamžiku, kdy vypukla válka, zájem o vstup do aktivních zálohy a o dobrovolné cvičení vyskočil desetinásobně. Teď se čísla vrátila na původní úroveň, ale březen, duben a květen byly extrémní. Navýšili jsme kapacity základního kurzu ve Vyškově, organizovali hromadné pohovory se zájemci a doufáme, že zájem těch, co se přihlásili, neopadne.

Konflikt byl pro veřejnost naprostý šok, nikdo nic takového nečekal. Co vy jako profesionál, vy jste předpokládal, že se tohle stane?

Určitě ne, počínání Ruska bylo nečekané, ani mě nenapadlo, že k takto otevřenému útoku a napadení suverénní země by mohlo dojít. Takže reakci lidí rozumím a vůbec mi nepřijde špatné, když si někdo chce projít alespoň tím základním výcvikem – dobrovolným vojenským cvičením, nemusí hned vstupovat do aktivních záloh. Prostě se naučí základ a může být třeba klidnější, když ví, že je připraven. I když znovu říkám, na ty nejčernější scénáře jistě nedojde.

Loni jsme vám v sérii rozhovorů představovali muže, kteří pomáhají a zachraňují. Životy, přírodu, kulturu, vše, na co si vzpomenete. Předloni jste zase mohli číst o mužích vynikajících v oborech, které souvisejí se ženským světem. Muže, kteří činí život žen lepší, příjemnější, hezčí. Všechno to byli naši muži měsíce. Ani letos jsme vás o povídání se zajímavými zástupci mužského pohlaví nechtěli ochudit, proto přinášíme další rozhovory. Tentokrát s podtitulem Chlapi sobě. Dělají něco zajímavého, prospěšného a důležitého pro jiné muže, v tomto případě ovšem pro celou zem. 

Válka je zlo, vždy a bez výjimek. Nyní je až nebezpečně blízko nám. Zkáza obyčejné Ukrajiny: fotografie a příběhy, které by neměly nechat nikoho chladným 

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama

Sdílejte článek